Fra Diavolo Opera o 3 dějstvích Skladatel: Daniel Francois Esprit Auber (1782 – 1871) Libreto: E. Scribe Premiéra: 28.1.1830 Paříž 1. dějství: Před hostincem vysoko v horách zaznívá veselý zpěv. To hlaholí četa vojáků, která se chystá se svým důstojníkem Lorenzem na výpravu proti lupiči zvanému "Fra Diavolo", bratr ďábel, který se svými druhy ohrožuje celý kraj. Lorenza láká i vypsaná odměna 1000 zlatých, neboť by se chtěl oženit se Zerlinou, dcerou hostinského, který dá dceru jen bohatému nápadníkovi. Další obětí Fra Diavola je párek komických bohatých Angličanů, kteří slíbí odměnu 10.000 zlatých za jeho dopadení. Lorenzo se s vojáky ihned vypraví udaným směrem za lupiči. Zatím se objeví další host, hezký mladý markýz, který k velké nelibosti lorda Kookburna obletuje jeho ženu Pamelu a následuje ji až sem, do horské pustiny, kam ji lord Kookburn odvezl. Pan markýz se najednou projeví jako dobrodinec dvou tuláků hledajících v hostinci noclech. Ve skutečnosti jsou to členové loupežné tlupy, kteří přišli podat zprávu svému vůdci, že oloupení anglického páru se povedlo, ale že skříňku s penězi nenašli. Markýz Fra Diavolo sladkým zpěvem přiláká Pamelu, připraví ji o drahocenný šperk a ze žárlivého manžela vyláká sdělení, že své peníze mají zašité v kabátech. Zato ho však čeká špatná zpráva. Lorenzo se vrací s vojáky, kteří zvítězili nad lupiči, vzali jim kořist a Lorenzo dostal od Angličanů slíbených 10 tisíc jako věno pro Zerlinu.
2. dějství: Do Zerlininy světničky, z níž vede jeden vchod do ložnice Angličanů, druhý do temného přístěnku, se vetře Fra Diavolo a přivolá své druhy. Překvapeni Zerlinou se skryjí v přístěnku. Zerlina vzpomíná na svého Lorenza, který se vydal na honbu za Fra Diavolem, a pak usne. Sotva se však lupiči chtějí vplížit za lupem do ložnice Angličanů, jsou vyrušeni Lorenzem, který se tu zastavil se svými vojáky. Hlukem se vzbudí i lord, a pak se prozradí i ti tři, skryti v přístěnku. Nebezpečí obratně zažehná Fra Diavolo, který sám vystoupí a vzbudí žárlivost lorda prohlášením Lorenza, že sem byl pozván na dostaveníčko. Zlostnou hádkou obou párů dějství končí.
3. dějství: Na horské cestě se objeví Fra Diavolo už ve své vlastní divoké podobě. Rozhodne se k činu a vhodí podle úmluvy do kmene určeného stromu zprávu pro své druhy. Ti se brzy dostaví a přečtou si nařízení, že mají dát znamení k oloupení Angličanů, až budou všichni vesničané v kostele. Vyslechnou tu i novou hádku žárlivého Lorenza a Zerliny, která se má dnes vdát za bohatého sedláka. Zerlina marně Lorenza přesvědčuje o své nevině. Tu zaslechne z úst dvou banditů slova, která včera v noci pronesla ve své komůrce. Řekne Lorenzovi, že ti dva jistě byli tehdy v noci uvnitř v hostinci ukryti v přístěnku. Lorenzo nemešká, oba zatkne a přinutí je, aby mu odevzdali list svého vůdce, a pak přesně vykonali jeho rozkaz. Sotva zazní smluvené znamení na starý zvon, přichází Fra Diavolo a padne do léčky. Chce uprchnout, ale na útěku je zastřelen. Je konec jeho loupežení. Nebezpečí usmíří i oba rozladěné Angličany a Lorenzo získává Zerlinu.
Němá z Portici Opera o 5 dějstvích Skladatel: D. F. E. Auber Libreto: Scribe a Delavigne Premiéra: 29.2.1898 Paříž
1. dějství: Před dvorní kaplí v Neapoli se shromažďuje lid, aby přihlížel svatebnímu obřadu místokrálova syna Alfonsa s krásnou princeznou Elvírou. Ta Alfonsa velmi miluje. Se soucitem se ujímá němé dívky Fenelly, která se náhle objevuje a líčí svou nešťastnou lásku. Svedena a opuštěna neznámým mužem je měsíc vězněna, ale podaří se jí utéci. Princezna jí slibuje ochranu. Hned na to Fenella ustrne, když poznává v muži, vycházejícím z chrámu jako Elvířin manžel, svého svůdce. Elvíra při pohledu na náhlou Alfonsovu úzkost a Fenellino zděšení rázem odhaluje Alfonsovo těžké provinění. Ve zmatku a rozčilení celého shromáždění Fenella uprchne.
2. dějství: Na břehu moře u vesnice Portici naříká rybář Masaniello, že jeho sestra před měsícem zmizela. Ani jeho příteli Pietrovi se nedaří vypátrat její stopu. Náhle se Fenella objeví na skalisku nad mořem. Jen pohled na bratra ji odvrací od úmyslu skončit svůj život ve vlnách moře. Vylíčí mu svůj osud, ale neprozradí jméno svůdce, kterého stále miluje. Maniello vzplane touhou po pomstě. Tuší, že svůdcem je tentýž člověk, který celý kraj týrá svou násilností a kterého lid nenávidí. Zločin na Fenelle je poslední kapkou v číši jeho trpělivosti. Masaniello svolává rybáře a vyzývá je k boji za svobodu národa proti násilnictví. Už brzy přijde jejich čas.
3. dějství: Na tržišti v Neapoli dojde k prvnímu výbuchu povstání, když králova stráž chce podle místokrálova rozkazu znovu odvést Fenellu do vězení. Vojáci se před zlobou lidu zděšeně rozprchnou.
4. dějství: Masaniello s těžkou hlavou přemýšlí o průběhu povstání. Krve a vraždění už bylo přespříliš. I Fenella je ztrápená stálým bojem. Masaniello uznává, že je třeba zbavit se vlády tyrana, ale nesouhlasí s jeho zavražděním. Rozpor mezi vůdcem a lidem se přiostří, když se Alfonso s Elvírou chtějí na útěku skrýt právě v Masaniellově chýši. Fenella, zprvu rozhodnuta se pomstít Alfonsovi i té, která jí vzala lásku, jim ze soucitu nabídne ochranu. I Masaniello, který Alfonsa nezná, slibuje na Fenellinu přímluvu uprchlíkům pomoc. I když mu Pietro prozrazuje, kdo jsou tito lidé, přesto se rozhodne splnit svůj slib a chrání Alfonsa proti Pietrovi a rybářům. Je proto prohlášen za zrádce. V téže chvíli se objevují zástupci neapolského magistrátu s požadavkem, aby rybáři odevzdali Masaniellovi jako vůdci lidu vládu nad městem. Pietro a jeho druhové se mu však nepodrobí. Ten, který zradil povstání slabostí vůči tyranům, musí padnout i přes počáteční důvěru národa.
5. dějství: Tragicky se odehrává další průběh povstání. Masaniellova slabost nese zlé ovoce. Pietro mu podává jed, jenž ho zbavuje jasného rozumu právě ve chvíli, kdy Alfonso shromažďuje své vojsko a vede ho proti lidu oslabenému zděšením nad náhlým výbuchem Vesuvu - božím trestem. Když je nejvíce třeba povstání zachránit moudrým vedením, Masaniello blouzní a nevnímá skutečnost, dokud jej sama Fenella svým němým vylíčením nebezpečí nepovzbudí. V čele lidu se Masaniello vrhá do boje, avšak tím, že se tak stalo Fenellinou pomocí, ztrácí důvěru lidu a to rozhodne o osudu celého povstání. Masaniello padá do rukou svých přátel jako zrádce. Povstání, v nejtěžší chvíli zbavené pevného vedení, je potřeno. Fenella v zoufalství skončí svůj život v mořských vlnách.
Kdyby náhodou vystačil, tak já můžu přidat vmžiku 50 komentářů. Připojení funguje, byla by to hračka. Třeba vezmu jednu operu z klasicismu a romantismu za druhou, pak 20. století... Nebude tu těm holo-kecálistům (holými větami) stačit myš k rolování. Ať si taky užijí... A můžu ty komentáře i prodloužit, tak na 20 cm...
Cesty usmíření Opera o 3 dějstvích Skladatel: Josef Bartovský (*1884 ve Stupně) Libreto: skladatel Premiéra: nezjištěno
1. dějství: U vesnické muziky na Rokycansku v roce 1860 havíři-muzikanti právě dohráli veselou polku a hovoří o práci na šachtě. Nejstarší z nich, Pecánek, volá svou dceru Anýžku, aby si šla s ním připít a posílá ji tančit s mladým havířem Perlíkem. Horník Růžek, Perlíkův kamarád, vezme z žertu Anýžku Perlíkovi z kola, ačkoliv ví, že se nevěsta nikdy nemá brát ženichovi při tanci. Horkokrevný Perlík se ze zlosti opije, vyčte Růžkovi jeho jednání a těžce uráží Anýžku i jejího otce. Ta se s ním proto rozchází. Anýžka se provdá za Růžka a jejich dospělá dcera Márinka se zamiluje do Francka, Perlíkova syna. Perlík a Růžek stále ještě spolu nemluví. Oba mají své muzikantské party a dělají si naschvály. Růžek trvá na tom, aby se Márinka zřekla Francka. Jenom starý Pecánek odsuzuje dávný a zbytečný hněv obou muzikantů.
2. dějství: Děvčata ze vsi váží vodu ze studny před Růžkovým domem. Starý Pecánek jim pomáhá, žertuje a škádlí je. Přichází Francek, aby pozval Márinku v neděli do kostela, kde hraje sólo. Oba milenci si stýskají Pecánkovi. Ten je utěšuje a vypráví jim, co bylo příčinou roztržky jejich otců. Když Márinka odchází, Pecánek Francka ještě zdrží a mudrují o muzice. Do večerního klidu náhle zazní poplašný zvuk píšťaly na šachtě. Po chvíli havíři vyvážejí raněného Růžka. Ten se ze svého zranění pomalu zotavuje a stýská se mu po muzice. Přichází lékař a pochvaluje si pacienta, že bude brzy chlapík. Také horníci ho navštěvují a vyprávějí o tom, že se bude zřizovat hornická kapela, aby havíři dokázali, že umí hrát i jiné skladby, nejen polky a marše. I starý Perlík se přichází usmířit s Růžkem. Oba si všechno odpustí a dohodnou se, že nebudou bránit mladým lidem v jejich lásce a že spojí své muzikantské party.
3. dějství: Po deseti letech před domem Růžkovým, nyní již Franckovým, si Francek čistí křídlovku na nedělní koncert hornické kapely a slibuje svému synkovi, že ho vezme také s sebou. Zatímco je na zkoušce, přichází k Márince na besedu Albínka Štajgrovic a vypravuje jí o záletném mysliveckém mládenci, který ji stále pronásleduje. Po besedě Márinka vyprovodí Albínku domů. Žádná z nich netuší, že myslivecký mládenec vyčkává Albínku v zahrádce Franckova domu. Francek se vrací a domnívaje se, že mládenec je na záletech za Márinkou, vyvleče ho ze zahrádky a v zápase ho nešťastnou náhodou zabije. Když si uvědomí, co provedl, uprchne před trestem. Po dvaceti letech sedí na břehu řeky tři potulní šumaři, kteří téhož dne pochovali svého druha ve vsi za řekou. Vzpomínají na své osudy. Zatímco jdou spát, Francek zůstává a přemýšlí o svém zkaženém životě. Tu k němu přichází neznámý člověk, říká, že je muzikant a prosí, aby ho vzali do party. Francek ho mlčky přijímá. Oba si jdou lehnout ke spícím druhům, nemůžou však usnout. Francek myslí na zemřelého Tondu a neznámý vypráví o svém osudu. Z jeho vyprávění Francek poznává, že je to jeho syn. Nechce se však k němu hlásit, protože je vrahem a kriminálníkem. Rozhodne se, že se utopí. Když neznámý usne, vezme křídlovku a na břehu řeky naposledy hraje Márinčinu píseň. Neznámý se probouzí, poznává matčinu píseň. Volá na Francka, který už sestupuje k řece. Francek slyší synův hlas, vrací se a prosí ho za odpuštění, že způsobil celé rodině tolik bolesti. Jirka a Andryska se také probouzejí a jsou svědky podivuhodné cesty osudu, která dovedla otce i syna po tolika letech strasti k novému usmíření.
Tak tedy já se přidávám do diskuse a dávám trochu kulturní osvěty. Příjemné počtení!
Kdybych byl králem Opera o 3 dějstvích Skladatel: A. Ch. Adam (1803 – 1856) Libreto: A. Denery a J. Bresil Premiéra: 4.9.1852 Paříž
1. dějství: Na mořském břehu západního pobřeží přední Indie na začátku 16. století, kdy kraj Goa byl samostatným státem, začíná děj. Rybáři se tu připravují na lov. Zdrží je však dozorce Sizel, který od nich pod různými záminkami vymáhá všemožné poplatky. Sizel doráží i na mladou Zelidu, a když se jí odvážně zastane rybář Zeforis, její bratr, vybuchne Sizel prudkou zlobou. Zeforis, Zelida a její ženich Pifear zůstávají na břehu. Zeforis se jim svěřuje se svou láskou k neznámé vznešené dívce, kterou před časem vynesl z moře. I Pifear má své tajemství. Musí dovážet listy ministra prince Kadoora daleko na moře jakémusi cizinci, který tam čeká ve své bárce. Pifear netuší, že slouží zrádci. Kadoor chce totiž zaprodat zemi Portugalcům a stát se pod jejich dozorem vládcem v zemi místo svého bratrance Musula. Proto dává příkaz k odchodu královského vojska do Visapuru a novým listem, který právě přináší Pifearovi, to chce sdělit Portugalcům. Na pobřeží přichází i král se svou sestřenkou Nemeou. Nemea tu kdysi byla zachráněna z nebezpečí života a zapřisáhla se, že se stane ženou jen svého neznámého zachránce. Kadoor je svědkem, jak Zeforis v princezně poznává dívku, kterou kdysi vynesl z vln, a přinutí ho ke slibu, prý na princeznino přání, že navždy zamlčí svůj čin a odstěhuje se odtud. Pak se Kadoor sám vydává za princeznina zachránce. Osamělý Zeforis zůstává pln smutku na pobřeží a toužebně píše do písku své největší přání: “Kdybych byl králem!” Spícího u těchto slov jej nalezne král, a protože by rád věděl, jak by si prostý rybář v jeho roli počínal, dá ho v uměle prodlouženém spánku přenést do svého paláce, aby jím jediný den byl.
2. dějství: V trůnním sále ubezpečuje král, nyní pouze ministr, rybáře, že je skutečně mocným vládcem. Zeforis tedy začíná kralovat, svolává státní radu, zbaví Sizela úřadu dozorce, obdaruje svoji sestru věnem a po zprávě ministra vojenství o blízkých portugalských lodích chápe, komu a proč byly posílány Kadoorovy listy. Dá tajně zavolat královské vojsko zpět do Goa a znemožní další posílání Kadoorových zpráv. Když pak vidí Nemeu, necítí se už vázán Kadoorovým slibem a prozrazuje jí, že on to byl, kdo jí zachránil život. Na důkaz princezně ukazuje prsten, který se jí tehdy smekl s prstu. Princezna vidí, že Kadoor je lhář a zrádce. Falešný král se jí líbí daleko více. Zeforis se chystá ke sňatku s Nemeou. Tu král vidí, že hra zachází příliš daleko a podá Zeforisovi uspávací nápoj. Nemea však i dále odmítá stát se Kadoorovou ženou.
3. dějství: Zeforis tvrdě spí, je opět ve své chatě a neslyší, jak se Zelida a Pifear po malé žárlivé scéně těší z náhlého bohatství. Když se Zeforis probudí, je trpce zklamán krátkostí svého krásného snu. Teprve Nemea mu řekne pravdu a oba v úkrytu slyší, že Kadoor chce dát Zeforise odpravit zbrojnoši. Objeví se znovu i král, rozzuřen, že Zeforis povolal zpět jeho vojsko, ten však rychle ospravedlní svůj čin prozrazením Kadoorovy zrady. Král vyhostí Kadoora ze země, je ale třeba postavit se cizincům, kteří se už blíží, a ubráni zem před porobou. Zeforis se směle staví do čela vojska. Boj šťastně končí, Zeforis se vítězně vrací do města, a tak se stává hoden princezniny ruky Nemey.
Postilión z Lonjumeau Opera o 3 dějstvích Skladatel: A. Ch. Adam Libreto: Leuwen a Brunswick Premiéra: 1836 Paříž 1. dějství: Na návsi malé francouzské vsi Lonjumeau se slaví svatba hezkého postilióna Chapeloua s mladou hostinskou Madeleinou, o kterou se kdysi marně ucházel Chapelouův přítel, kovář Bijou. Uprostřed veselí do hostince vchází elegantní cizinec, markýz de Corcy a láteří na komořího ze dvora Ludvíka XV., velkého milovníka opery. Kolo markýzova kočáru se zlámalo a pan komoří musí čekat, až vůz opraví kovář Bijou. Král markýzovi nařídil, aby po celé Francii hledal dobrého zpěváka místo onemocnělého tenora královské opery. Náhle slyší zpěv veselé písničky o ztraceném postiliónovi a žasne. Jaký je to hlas! Hned začne Chapeloua přemlouvat, aby opustil službu i Madeleinu a jel s ním. Slibuje mu slávu a bohatství. Ctižádostivý postilión souhlasí, kvapem odjíždí, ani se s Madeleinou nerozloučí.
2. dějství: Uplyne deset let. Z prostého postilióna se stává slavný tenor královské opery, pan Saint Phare. Madeleina, stále vzpomínající na nevěrníka, odjíždí do Paříže. Dědictví po bohaté tetě jí umožňuje vystupovat jako vznešená krasavice, madame de Latour, kolem které se točí kdejaký muž i pan markýz De Corsy. Dnes večer k ní posílá, jak si přála, celou skupinu pěvců Velké opery. Tak dochází k setkání manželů, z nichž jen manželka ví, oč jde a chystá se svého muže důkladně vytrestat za jeho zradu. Saint Pharovým průvodcem je zejména Alcindor, totiž kovář Bijou, který Chapeloua rovněž následuje do Paříže a stává se také členem sboru. Saint Phareho známá z divadla, madame de Latour, mu připomíná jeho Madeleinu. Hned jí začne vyznávat lásku, je však usvědčen, že je ženat. Aby dokázal opak, nabízí jí manželství, a tajně se pak domlouvá s Alcindorem, že sňatek bude uzavřen nepravým knězem. To zaslechne markýz a upozorní madame de Latour, co jí hrozí. Madeleina dá ihned zavolat pravého kněze a nechá se se Saint Pharem skutečně oddat.
3. dějství: Saint Phare domnívaje se, že stojí před falešným knězem, klidně odchází k oltáři. Markýz, rozzuřený, že je pro něho madame de Latour sňatkem ztracena, se rozhodne žalovat Saint Phara z dvojženství. Zadrží proto i jeho společníka Bijoua a falešného kněze. Ti důkladně poděsí ubohého Saint Phara a uprchnou. Zničen Saint Phare očekává svou druhou ženu, vstupuje však Madeleina. Vydává se za novou panskou madame, úmyslně zhasne svíci a v nastalé tmě obratně předstírá spor dvou žen s nešťastným tenoristou. Náhle se rozsvítí a přichází markýz s četníky, Bijouem a knězem a obviňuje Saint Phara z dvojženství. Jenže madame de Latour je pryč. Když však má být Saint Phare odveden do vězení, Madeleině se ho zželí. Vypravuje všem, jakou léčku na svého muže z pomsty nachystala, a tak vyjde najevo, že se s ní, byť nevědomky, dvakrát oženil. Nakonec Madeleina Chapelouovi vše odpouští a usmiřují se.
O Svatá noc slova (francouzsky): Placide Cappeau de Roquemaure Hudba: Adolphe Charles Adams 1847 Ó Svatá noc! Hvězdy jasně září, je to noc narození drahého Spasitele. Dlouho ležel svět v hříchu a omylu stýskání. Dokud se neobjevil a Duch nepocítil jeho cenu. Vzrušení z naděje unavený svět se raduje, neboť pak rozbije nové a slavné ráno. Padněte na kolena! Oh, slyšte andělské hlasy! Ó noc božská, noc, kdy se narodil Kristus; Ó noc, ó Svatá Noc, ó noc božská! Ó noc, ó Svatá Noc, ó noc božská!
Vedeni světlem víry, poklidně zářící, se zářícími srdci u Jeho kolébky stojíme. O'er svět hvězda je sladce zářící, Nyní přicházejí mudrci ze země Orientu. Král králů ležel tak pokorně jeslí; Ve všech našich zkouškách, které se narodily, aby byly našimi přáteli. Ví, co potřebujeme, naše slabost není cizí, hle, váš král! Před ním pokorný ohybu! Pohleďte na svého krále! Před ním pokorný ohybu!
Naučil nás skutečně, abychom se navzájem milovali, Jeho zákonem je láska a Jeho evangelium je pokoj. Řetězy se rozbije, protože otrok je náš bratr. A v jeho jménu všech útlaku přestane. Sladké chvalozpěvy radosti v vděčném sboru nás celým srdcem chválíme Jeho svaté jméno. Kristus je Pán! Pak někdy, vždy chvála my, Jeho moc a sláva stále více hlásat! Jeho moc a sláva stále více hlásají!
Já vám dám tlupu, odporný skřete! Než číst vaše primitivní výkřiky, radši sem dám kulturu.
Maryla Opera o 5 dějstvích Skladatel: Vladimír Ambros (1890 - 1956 v Kroměříži) Libreto: E.Hrubanová - Součková dle Aloise Jiráska Premiéra: 10.10.1953 v Olomouci
1. dějství: Na sonovské tvrzi, po dlouhou dobu opuštěné, vládne opět pevná mužská ruka. Mladý zeman Jan Rozvoda, který zdědil tvrz po své matce, se vrátil domů. Čeká jej tu však spor o hraniční doubravu, kterou za jeho nepřítomnosti užívali nejbližší sousedé, Buchovcové z Domkova. Mladší z nich, husitský hejtman Zbyněk, přivedl s sebou z Polska Marylu, osiřelé děvče, které vychoval ve vojenském táboře a adoptoval jako vlastní dceru. A Maryla, jež dosud neví o sporu mezi oběma sousedy, zabloudí na jedné ze svých vyjížděk na Sonov a okouzlí mladého Rozvodu tak, že zapomene na svůj spor a doprovodí sličnou sousedku až na Domkov.
2. dějství: Spor obou zemanů o doubravu by snad sám skončil v dobré sousedské pohodě, kdyby jej neustále nepodněcoval ziskuchtivý sudič Tiburci Čelechovský, který se na Domkově uchází o ruku Zbyňkovy obstarožní sestry panny Eufemie. S ním se v doubravě setká mladý Rozvoda, jenž tu čeká na svou Marylu. Avšak ani jedovatá slova potměšilého zlomyslníka nemohou otrávit lásku, která se rodí mezi oběma mladými lidmi.
3. dějství: Svou milou povahou si Maryla získala srdce všech obyvatel domkovské tvrze. Jen Tiburci, který se již těší na soudní při s Rozvodou, vidí v jejím přátelském vztahu k Sonovu nebezpečí pro své plány, a tak spolu se svou nevěstou Eufemií prozradí Zbyňkovi vše, co ví o Marylině lásce k mladému Rozvodovi. Dojde k prudkému střetnutí. Maryla brání svou lásku, a pak uražená Eufemií s pláčem utíká do své komory. Prudký Zbyněk ihned lituje své unáhlenosti a chce se s Marylou usmířit. Domácí neshody však musí ustoupit důležitým událostem. Zbyňkův strýc Ondřej přináší zprávu o smrti Ladislava Pohrobka. Celá země a s ní i oba domkovští zemané žijí jen očekáváním voleb nového krále, který má českému lidu zachovat vytoužený mír.
4. dějství: Srážka mezi Marylou a Zbyňkem dohání mladou Polku k ráznému řešení. Odhodlá se, že odejde za svým milým na Sanov a dá se s ním tajně oddat. Nebojí se ani odezvy, kterou tento její čin vyvolá v prudkém Buchovcovi.
5. dějství: Zpráva o zmizení jeho dcery rozdmýchá v panu Zbyňkovi válečnickou krev. Domnívá se, že Maryla byla unesena a přitáhne s vojskem k Sanovu, aby pomstil její čest. Ale když se dovídá, že Maryla odešla dobrovolně, navždy se jí zříká a zůstává hluchý k jejím prosbám i domluvám svého strýce. Co se však nedaří oběma prosebníkům, napraví dobrá zvěst, která usmíří rozvaděné sousedy. Radost a štěstí, jež všichni prožívají, když slyší, že za českého krále byl zvolen Jiří z Poděbrad, panovník moudrý, rozvážný a česky cítící, způsobí, že i rozradostnělý Zbyněk odpustí své dceři a smiřuje se i se svým zetěm, v němž poznává dobrého a statečného zemana. Opera končí radostným sborem lidu, těšící se, že za vlády Jiřího z Poděbrad v zemi konečně zavládne trvalý mír.
To by zatím stačilo, na ukázku. Ještě jsem stále u A, zásoba je nekonečná, tak se těšte. Nevím, jestli zítra přijdu, nehodlám to tu číst, fakt mě ty oranžové ďobance odpuzují obsahem a tím, co je za ním.
No tak jo, za každý kvalitní a lidumilný, laskavý komentář našeho oranžového brouka by se slušelo jedno kulturní poděkování, že? :-)) Pán s citlivou a laskavou duší, který zde všechny miluje a dává jim to na jevo, jistě kulturu ocení. :-)
Fidelio Opera o 2 dějstvich Skladatel: Ludvig van Beethoven Libreto: Friedrich Treitschk Premiéra: 20.11.1805, konečná úprava 23.5.1814 ve Vídni 1.dějství: Na nádvoří státní věznice před bytem žalářníka Rocca se hašteří jeho hezká dcera Marcelina s vrátným Jacquinem. Dříve ho měla ráda, ale už půl roku, kdy u jejího otce nastoupil službu mladý Fidelio, nechce o něm slyšet. Fidelio je mladý, hezký jako panenka, ochotný a poslušný. Není proto divu, že se jí líbí. Rovněž si získal Roccovu přízeň, ten je dokonce ochoten dát mu Marcelinu za manželku. Jenže Fidelio z toho nemá žádnou radost, ani když mu Rocco ukazuje Marcelinino velké věno. Vyprošuje si jen dovolení, aby směl místo Rocca donášet vězňům stravu. Starý a unavený Rocco proti tomu nic nenamítá, ale musí ještě požádat o souhlas guvernéra věznice Pizzara. Ale ten má teď na starosti důležitější věci. Dostal totiž varovný dopis, že co nevidět na prohlídku věznice přijede sám státní ministr. Pizzaro už dva roky v nejhlubší cele neoprávněně vězní svého nepřítele Florestanta, kterého ministr již dávno považoval za mrtvého. Pizzaro se proto rozhodne k jeho rychlému odstranění. Ví, že se při tom neobejde bez Roccovy pomoci, a tak se ho snaží k tomuto hanebnému činu přemluvit, ale marně. Přikazuje mu tedy alespoň vykopat hrob přímo ve Florestantově cele v místě staré cisterny. Vraždu pak hodlá provést sám. Rozmluvu Pizzara s Roccem tajně vyslechne Fidelio. Ten pak ve svém monologu prozrazuje, že pátrá po jednom z vězňů, a odsuzuje Pizzarovo bídáctví. Vzápětí u Rocca vyprosí pro vězně malé ulehčení - alespoň krátký pobyt na vzduchu. Bledí a vychrtlí vězňové vycházejí na vězeňský dvůr a do sadu, ale po chvíli, kdy je zahlédne Pizzaro, musí být zahnáni zpět. Jen odkaz na slavnostní den králova svátku Rocca uchrání před Pizzarovým vztekem. Pizzaro mu poté povoluje, aby s vykopáním hrobu pro nepohodlného vězně pomohl také Fidelio. Ten je velice vzrušen. Dosud mezi vězni nepoznal žádnou známou tvář. Bude snad tajemný vězeň z nejhlubší kobky, týraný už dva roky hladem a nyní odsouzený k smrti ten, kterého hledá?
2. dějství: V úplně tmě ve vlhku hluboké kobky naříká na své utrpení jakýsi stín. Zmožen hladem usne, právě když vchází Rocco s rozechvělým Fideliem. Oba začnou kopat hrob při slabém svitu lampy, která nedovoluje rozeznat tvář vězně. Teprve když hluk vězně probudí, Fidelio poznává, že vězeň je skutečně ten muž, po kterém pátrá a kvůli němuž vstoupil do Roccových služeb. U Rocca mu vyprošuje trochu vína a kousek chleba. Vděčný Florestant žádá o předání posledního pozdravu své choti Leonoře do Sevily. Konečně je hrob vykopán a Rocco dává Pizzarovi znamení, aby vstoupil. Ten, zahalený do pláště, pln nenávisti k tomu, kdo chtěl kdysi odhalit jeho bídácké činy, vzpupně odkrývá svou tvář. Když ani teď Florestant, celý zbídačelý a ubohý, před ním necouvá a naopak ho zahrnuje svým opovržením, Pizzaro na něho napřáhne svou dýku. V tom však Fidelio vyrazí ze svého úkrytu a zadrží Pizzarovu ruku. Vyhrožuje mu revolverem a prohlásí se za Leonoru, Florestantovu choť. V okamžiku největšího napětí zvenčí zazní hlahol trub na znamení, že do pevnosti přijíždí státní ministr. Florestant s Leonorou, plni horoucího štěstí, v kobce osamějí. Na zámeckém náměstí lid očekává vězně propuštěné na ministrův rozkaz. Přichází i Florestant s Leonorou a ministr s dojetím vítá známého bojovníka za pravdu a jeho vzácnou ženu, statečnou Leonoru. Nařizuje spoutat Pizzara a Leonoře dává pokyn, aby sama Florestantovi sňala pouta. Ta ještě spojí ruce Marcelininy a Jacquina, a pak se konečně oddává svému štěstí po boku Florestanta uprostřed jásajícího lidu, který velebí její obětavost.
Pořádám externí disky, resp. chci promazat a formátovat ty první, které jsem si kdysi koupila, na 200-300 Gb, to na mé shromažďování hudby, filmů a mluveného slova stačilo jen v počátcích. Nahraji na to svou sbírku pohádek, večerníčků atd. pro vnuky, dám jim to k narozeninám, dcera a snacha budou mít nepřeberné množství poslechu pro děti. Přitom narážím na věci z minulosti, na které jsem už skoro zapomněla. Nebojte, není to nic hrozivého! :-) Někdy kolem roku 2007 jsem se zbláznila do kabelek Vuitton, mám asi dvě, dceři jsem koupila jednu k promoci, pak jsem si pořídíla malou Diorku a... pak mě to pustilo. Taky jsem je najednou neměla kam nosit, po smrti muže jsem moc společensky nežila, tak je mám v kufru v originálních pouzdrech, s fakturami, a bude je po mně dědit dcera se snachou. No nejsou to žádné miliony, ale sto tisíc v tom je. našla jsem fotku tehdejší sbírky (s tou dceřinou vlevo nahoře a bez Diorky): https://i.postimg.cc/wjQ7xNh5/kabelky.jpg
K tomu dodám historku. Moje známá nevěděla o kabelkách nic. V 90. letech jí tchán, který byl ve slušném postavení, přivezl z Paříže takovou kostkatou kabelu. Ona ji nosila na nákupy, a časem ji vzala na Moravu do chalupy, a nosili v ní ze sklepa brambory. Když jsem jí seznámila s kabelkami, zjistila, že je to jedna za cca 35 tisíc, ovšem zrestaurovat už nešla, tak mají jednu z nejdražším kabel na brambory ve střední Evropě. :-)
Dávám přednost střelenějším kabelkám, ať již našim, Ruským, nebo Anglickým. Ovšem, kdyby to šlo, ... vzpomínám na aktovky z vepřovice :-) Ale to bych byla fakt za blázna, něco takového hrdě nést do společnosti,....
Náhodou, z vepřovice bývaly patrontašky,kdysi velká móda, nezničitelné a ty se daly vzít jak k teplákům tak plesovkám To byly snad nejpraktičtější kabelky,co jsem za život měla
dnes se spíš vyrábí z hovězí usně. Pamatuju, že stařeček měl jako švec plno různých kůží i dalšího materiálu na opravy bot, dokázal vyrobit i boty, kabelku,... A my jako děcka o prázdninách vyráběli pantofle pro panenky,... Ale to je dávno. Hodně dávno. Ale vůni kůže mám ráda, kdysi jsem si kvůli tomu na trhu koupila cosi z kůže , jen abych si mohla přivonět.
Já se jednou taky práskla přes kapsu a koupila si kabelku desigual za 2 a půl litru,ale docela mě to zklamalo, po roce se začla loupat a rozkládat úplně stejně jak ty levné Akorát měla stejný vzor jak šaty a ještě šátek to se málokdy vidí nebo sežene a každý to obdivoval,kde jsem to sehnala ( na netu)
Ale na druhou stranu zas ty první dámy v Americe,že mají na inaugurace vždy stejné kabáty k šatům, to mi přijde takové nudné a usedlé, tak pro starý matrony. Ale já měla kabelku šátek a šaty a ten Desigual je hodně barevný, to šlo, ale kabát jsem k tomu už nebrala i když ho měli
Gaio, vám připadá nudná, mně nudná nepřipadala, každý má jiný vkus. Dceřina kabelka stála cca 16 tisíc, ty moje tak dvacet. Tehdy jsem to z nějakého důvodu potřebovala, dnes je už mám jen jako investici. Možná, kdybyste dostala pravou Vuittonku, tak byste změnila názor? :-)
Jde možná i o kvalitu materiálu a zpracování, třeba i vnitřní uspořádání. Možná i barvy jsou ve skutečnosti živější. A značka? No, tady by to nikdo neocenil. a já za dámu nebývám. Vlastně - co já to dala dceři k promoci? Já to zapomněla, musím zavzpomínat,... á, už vím - sadu šperků, to ona ráda a sluší jí....
dříve jsem jí pořídila šperky - naušnice + přívěsek vyrobený se semen stromu Huayruro, k promoci sadu ze stříbra, které má ráda. Sama šperky nemám, jen něco málo z křišťálu a kamenů, ale nenosím to, ani prsteny, či hodinky na ruce nemám,...
Já na kabelky nejsem. Moje babičky měly každá jen jednu, nosily v ní růženec a zpěvník do kostela. Moje máma měla asi dvě, černou a hnědou, když šla na pohřeb nebo tancovat. Já jsem vždycky vystačila s málem, dvě kvalitnější kabelky jsem si koupila až v poslední době, a stejně je nenosím, do společnosti se nechodí. Takže za mě bez názoru.
Já to, marie, taky nehodnotím, jen sama sebe sleduji jakoby z odstupu. Našla jsem tu fotku, když jsem dnes mazala věc z disku, je stará dobře 13 let. Co mě k tomu vedlo? Nevím. Byla jsem tehdy kabelkami doslova posedlá, mám ještě jednu Pradu a černou Diorku do divadla. Nějak to pro mne bylo důležité.:-) Ale co, mám je a hotovo. Holky je podědí, a když tak je prodají.
Jo, tak to by bylo hodně zvláštní téma. Zajímavé. Do čeho se nám promítá minulý život... Já zjišťuju, že si spoustu věcí, zážitků z rodinné minulosti za poslední desetiletí velmi špatně pamatuji. Budu muset najít staré diáře, snad jsem si tam něco zapisovala, co se podnikalo... kde jsme všude byli na výletech, dovolených, návštěvách, děti na táborech a zájezdech. Úplně se mi detaily vypařily z hlavy. Zato si pamatuji podle štosů not, kde jsme hráli tu a tu symfonii, kde s námi vystupoval který herec, jak jsem všude chodila s pouzdrem s houslemi - ale to bylo už dávno. Škoda, že jsem si na žádný disk nic neuložila, jen samé věci a texty do školy.
Já jsem dost ukládala, ale teď nepotřebné mažu. Narážím na fotky, třebas u nás na zahrádce v lednu 2010. https://i.postimg.cc/ZqmQdVwQ/zahradka.jpg To jsme byli s mužem šťastni, děti dostudovaly, pracovaly, začaly žít svůj život, my si zvykali na život ve dvou, chodili jsme tancovat, konečně si zase užívali, vůbec jsme netušili, jak si s námi osud pohraje.
pokud to vyráběl Baťa z kvalitní kůže, bylo to trošku větší než A4, s možností dát to přes rameno,... jo, také bych nepohrdla. I když dnes bych to již neunosila,... a podobnou umělotinu mám, není kam to nosit.
Jo, tuhle jsem koupila dceři, jmenovala se Bloomsbury, šly jsme do prodejny v Pařížské, dala jsem dceři limit do 20 tisíc, tak si vyzkoušela pár kousků, a nakonec si vybrala tuto + peněženku. https://www.luxurybags.cz/kabelky/32135-louis-vuitton-bloomsbury-pm-damier-ebene-canvas Teď zřejmě podražily, jako vše. Byl to pro ni zážitek, ráda ji nosí při vhodných příležitostech. Synovi jsem pak k promoci koupila koženou bundu, pánskou koženou tašku, peněženku atd., taky do dvaceti, aby to bylo spravedlivé. Promoce je jednou za život, syn měl na technice červený diplom, tašku i bundu má taky dodnes... Jsou to mezníky života.
Dcera má vkus jak nějaká matrona. A koukám,že ta bloomsbury kradla nápady té Dior nebo naopak.Stejný vzor stejný tvar stejný střih.plagiat té první fotky
Gaio, co soptíte? Kritizuji já vám snad výběr vůní? Vy jste takový střelec, nečtete pořádně a hned pálíte od boku. Vám jsem kabelku nekoupila, tak co? Co váš syn, jak snáší onemocnění?
Jste záměrně hluchý a slepý, když jde o Vaše oblíbence, ZB? Gaia se kompulzivně negativně opřela do Aleniny dcery a jejího vkusu "matrony", a Alena se stejným tónem nesmí bránit - hned je to "porucha"? Na urážky jste nejlepší! Bohužel Vám prší nejen do nosu, ale do hlavy, a hned to vytéká spodem.
Gaia se ozvala ad rem, Alena ad persona, své potomky zmínila jako první Alena vychloubáním o kožené bundě atd. Ostatně hádku v této jamce zahájila Alena, což si každý může ověřit. Úrovně Vaší urážky o omotání kolem prstů jsem nedosáhl.
Na základě mnoha Vašich zdejších výstupů si dovolím také jedno zhodnocení "ad hominem": Jste ukázkový manipulátor! Na mě si ale vylámete zuby, nestojíte mi za reakce. Jediné, co je mi teď líto a co budu postrádat, je milé, přátelské a konstruktivní prostředí v Noře, které Vaším příchodem a Vašimi neustálými invektivami a arogantními výstupy (dřív jsme tu tomu říkali "ochcávání kotníků", to bylo také výstižné) zaniklo. I když jste se převlékal za Nováky, amaty a bůhvíkoho, vždy to bylo stejné.
A když napíšu, že jste blbec, protože se vám ne/líbí moje kabelka, tak je to taky "o věci"? Přemýšlejte přece konečně. Nešlo už o design kabelky (a vůbec, to že se někomu líbí nebo nelíbí vzhled a cena kabelky, může být záminkou k tomu, aby druhého hrubě napadal a urážel dokonce i jeho dceru, za to, že má jiný vkus??), ale o útok na osobu, které se líbí něco jiného než mně a nebo je ochotna dát peníze za něco jiného než já. Za to je "matrona" atd. ...
Nu, vzhledem k tomu, že Gaia ráda a často rýpe do vnoučat a potomků ostatních, ba dokonce i vyčítá a podivuje se, proč je porodili do dnešní doby, apod., tak by mě taky zajímalo, proč o svých potomcích tak umanutě mlčí - na A.cz se o nich několikrát psalo, že je má. Jen jsem neměla odvahu se jí na ně přímo zeptat. Pro upřesnění, nemusím to vědět. Ale koledovala si o to, to tedy ano a hodně.
Mně je jedno, co a jak Gaia, v minulosti jsem zaznamenal, že prý jí všichni umřeli, jenom mi přišla ta otázka příliš. Vaše angažovanost mi připadá fandovská.
Ano, fandím lidem, se kterými jsem na jedné struně. Ale ani ty ostatní nemusím hned napadat a urážet. Kdybych tu na každého, s kým nejsem tak úplně zajedno, vyjela jako Vy, tak by nora měla už nejméně 3000 krtinců a dávno by se zhroutila. Všechno se dá říci slušně nebo taktně, a ne hned nejhrubší urážky do snobů a matron... když vlastně ani o nic nejde.
Na Vás mi vadí, že druhého nenecháte žít s jeho názory a do všeho musíte strkat nos a vše OPRAVOVAT PODLE VĚDECKÉHO NÁZORU. Tím jste úplně zničil svobodu v Noře. Kdokoli by se tu zmínil o čínské medicíně, homeopatii, víře v Universum nebo jiných druzích víry, o věcech duchovních a ne jedině a pouze o té Vaší matérii, kterou fanaticky uznáváte a vyznáváte, tak Vámi bude zesměšněn a napadán všemi prostředky. Zažila jsem to -a pouze od Vás, nikdy od nikoho jiného - mnohokrát! Přitom čínská medicína např. vůbec nepracuje s hmotou, ale s energiemi! A po celém světě vznikají její léčebná centra, pokud už tam dávno úspěšně nefungují. Rudý hadr pro Vás, že? Jestli nemůžu v Noře říkat své názory na svět, protože je zdejší Koniáš odsoudí a zesměšní, tak pardon - nemám tu co dělat. Leda sem tam někomu přizvuknout, psát o operách, kterým naštěstí nerozumíte, a hlavně držet hubu - pak jste spokojený. A ženská by vůbec mluvit=blábolit neměla, tak by to bylo nejlepší.
Vylila jste si srdce, dobře. Nesmysly čínské medicíny vyvracet nehodlám, pouze kritizovat. Je mi jedno, co si kdo o tom myslí, není mi jedno, když mě kdokoliv za kritiku napadá. V tom vyniká Vaše kámoška, takže tak. Už mě to nebaví, sbohem.
Tužka napíše,....Mezníky života,...to je dobrý pojem. Používám ale křižovatky života,...nebo výhybky života,...to je tou celoživotní častou dopravou,...hlavně vlakem.
Bylo krásně, osm stupňů,....taje, taje, stopa na krpálu, kterou jsem si udělala opakovaným výšlapem a sjížděním se už místy propadla na trávu,....tak budu pausírovat,....třeba zase napadne,...slunce začíná mít sílu,...už je to veselejší,....
Marie, jak poslouchám Donizettiho marii di Rohan, tak vám dám k poslechu jednu árii ze 3. dějství Zpívá Annick Massis „Infausta Imene, Havvi un Dio“ https://www.youtube.com/watch?v=FC01O6_mEYE Je to dojemné. Snad s hobojem? To miluji, když se hlas prolíná s dechovým nástrojem.
Jinak se podivuji, co jsem tu vzbudila za vášně, já jsem to napsala jen tak, spíš s podivem, co člověka v určité etapě života napadne.
Jinak, Marie, zítra budeme mít Toscu s mladým Domingem, to ještě Met nedávala. A je tam program na dalších 14 dní, asi plánují celý "tmavý" měsíc, proč ne! Třebas Dialogy Karmelitek s Jessye Norman, to bude jistě zážitek.
Pěkný výstup. Domingo má teď profilový pořad v TV, možná se podívám, je to zde: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10325793390-placido-domingo-me-nejvetsi-role/21138255000
Ono to možná bude dobře. Došlo to dost daleko. Celý včerejší den nebyl doma můj kocourek, měla jsem o něj starost, ráno už stál na značkách, ale je nějaký zmuchlaný. Tak jej nechám odpočívat, ať se z toho rychle dostane. Je to moje vypiplané koťátko, málem umřel, pomohla jsem mu krmením injekční stríkačkou a vodou z Hlubokých Mašůvek. Ta má léčivé účinky, to je místo s neuvěřitelnou energií. Je pod mrakem, včera tu bylo jaro, začnu přemýšlet o výsevu nějakých kytek, zeleninu nechám na kamarádovi, má skleník, sadba od něj je krásná a zdravá. Hezkou sobotu všem, kdo zbytečně nesejí vítr ;o)
palindrom - musela jsem si vygůglit, co to vlastně znamená, a tak už vím :-) a komplex méněcennosti z neznalosti mne přešel :-)
Jako mladá jsem měla plno komplexů, bolístek, a tak jsem si občas koupila šaty, nebo prostě něco nového, aby mne to "zvedlo". Samozřejmě podle mých tehdejších skromných fin. prostředků. Pokud tedy někomu pomůže ona Vuitonka, proč ne. Ale myslím, že to období má paní dávno za sebou. Opravdu ke štěstí ani hadříky, či kabelky nutné nejsou a člověk je bez toho nezávislejší, svobodnější. Skvěle vyhazovat zbytečnosti umí má dcerka, a tak se do toho zas pustíme až pomine její únava z "covidláku".:-)
To: ZdenekB Krásné jmeniny - ať jste kdekoliv. Vybrat jednu skladbu si netroufám: 22x z Idiot Prayer / Nick Cave alone at Alexandra Palace https://www.youtube.com/watch?v=gg5Ots83oH0&list=PLOjIk8snVJPvlba_xy--4s9mqOI7Q8RGj&index=1 Hm, předběžná podmínka pro živá vystoupení se mi jeví docela krutá...
To: JAHA a Ládik!!! Dík za Muráň - "pocestovala" jsem si. Kdo ví, kolik ty cyklotrasy skrz ročně přilákají duší, nejspíše ale vylepšily značení. Neb se tam s mým jedincem kufrovalo r. 2006 kolem Tisovce v občas liduprázdné krajině - třeba pasekou na Fabovu holu. V PC mám jen modranku karpatskou, už jsem ji tu jistě dávala - fotečky jsem si velmi považovala až do doby, kdy jsem v muzeu na Hostýně zjistila, že se vyskytuje i tam (nikdo z mých známých či já ji tam ale zatím neviděl): https://www.zonerama.com/Bj10/Photo/6281533/227593164?secret=X2nxD7F2643pukpcMy4jL0MmL Pěkné těšení, Ládiku!!! - vezměte to virtuálně třeba i do skanzenu Vydrovo.
To: Liška Našim mladým se ztratil tmavý Mour a zrzavec Garfield, co se tolik bojí jejich šiby, se nastěhoval k nám. Také se dnes vrátil z toulek až na třetí zavolání. Pusto tu dnes nebude a možná jsou Maruška i paní Alena na svůj včerejší heroický mluvnicko-kopírovací výkon pyšné i dnes. Kabelková debata je z mého hlediska hodně úsměvná, ty účtenky v nich z paměti už nevymažu.
Nekomplikovanou sobotu i neděli všem, jdu vyrábět zelňačku. Na psanou v příštím krtinci. ☼
Dostala jsem kabelku Burberry, nosila jsem ji hrdě, ale měla lakované uši a začaly se loupat. Bohužel mi ji opravili dost bídně, tak jsem někam kabelku odložila. Později jsem zjistila, že šlo o kus za minimálně 20... Nu co už. Vuitonky jsou investice podobné jako do šperků, obrazů, prostě to tak je. Po jedné jsem toužila, viz podoba cca https://www.armadio.cz/louis-vuitton-ursula-multicolor-shoulder-bag/ Jenže byla kolem třicítky, tak jsem lišákovi řekla, že ne. On by mi ji dopřál, ale co tady ve Znojmě s vuitonkou, stejně by si mysleli, že je od Vietnamců z tržnice.
Tak tahle kabelka už je hezčí to bych možná dala,tak za 12 stovek maximálně. Ale myslim,že tyhle kabelky se budou loupat stejně jako kterékoli jiné ,možná trochu později,ale budou. Takže teď je mojí favoritkou tato za 279 Kč a nemohu vynachválit. Je to kabelka,ale když něco koupím,tak unese 5 kilo,což je maximum i pro mě a neolouoe se,neb ucha jsou textilní https://www.sportisimo.cz/reaper/shopstar/317421/
Tužka napíše,...kdo seje vítr, sklízí bouři,...ne vždy,...někdo dokáže trávit čas za větrem,...
Je špatné období,...když jdu z nákupu, tak cestou míjím vývěsku pohřební služby.Dnes ráno poprvé byla plná, úplně nadoraz,...a ještě dali tři parte do euroobalů, připínáky k rámu. Celkem devatenáct parte z našeho města, Většina 85-90*,...ale taky 52, 67, a dva 71. To jsem ještě neviděla, takové množství úmrtí během tří dnů,...
Tak bacha,.....konstelace hvězd je příliš, příliš rozkolísaná,...i tady je ti znát,...tak klídek a nohy v teple. Hvězdy nám jsou nepříznivě nakloněny a na mnohém se mohou podepsat.
Co k tomu blíže? Co to vlastně je? Říci nadávkami či invektivami někomu že je XXXX, sypat mu zlaté zrní, apod. co to vlastně je? Zloba z bezradnosti, že druhý "nejede" podle jeho představ, požadavků?
Já se učil na klavír šest let až do stadia, co s tím. Na konzervatoř jsem jít nechtěl, ani hrát na v kapele, takže nic z toho. Pianino jsem prodal, když jsem likvidoval domácnost před prodejem domu. Teď mám 2 klávesy s mnoha funkcemi, které studuji. Měl jsem i akordeon, prodal jsem ho po infarktu, peníze mi ve vlaku ukradli Romové, když jsem nedopatřením usnul. Táta hrál na housle i na pianino, ve vyšším věku už nic moc. Housle zdědil starší bratr, později však ztrácel sluch a neudržel tóny, tak je vyměnil za mandolinu. Manželka hrála na kytaru, akordy jsem jí napovídal. Co Čech, to muzikant.
Ano, dá se to tak říci, má dcerka se naučila v dětství v lázních trochu hrát na zobcovou flétnu, ale již nehraje. Mě hraní znechutila LŠU, takže jsem klavír ignorovala a nyní jsem bez klavíru. Ale občas jsem si ráda zazpívala, pokud mi dech stačí,...
Za mlada jsme zpívali My jsme Valaši, jedná rodina... Teď si občas zazpívám s Rádiem Signál písničky z doby mého mládí, ty tam hrají pořád a já se divím sám sobě, kolik jich si pamatuji.
V naší rodině bylo dost muzikantů, zpívalo se, když vzal při nějakém rodinném setkání tata harmoniku, my zpívali, strýc byl hudební skladatel, teta z druhé větve učitelka hudby, já jednu dobu předzpívávala ve skupině přátel,... Ano, zpěv je důležitou součástí života. Mé děti bohužel dobře nezpívají, stejně, jako můj manžel. No co už, nebylo jim dáno do vínku...
Někde píšou, že si Deep State připravuje novou adeptku na presidenta- paní Navalnaju. Proto je teď život Navalného ostře střežen tajnými službami Ruska, jeho smrt by byla spouštěčem.
Je to sice pomocka pre vyucovanie deti s urcitymi problemami, ale myslim, ze nam vsetkym neuskodi si to pozriet a porovnat. Ide o tabulku ZS Felix, asi treti obrazok vpravo, kde su v jednom stlpci (sivom) zafixovane nastavenia a druhom (zltom) nastavenie osobneho rastu:-).
Nevidel som tam reklamu. Je to stranka skoly. Ale ten Vas Adblock asi to berie ako facebook kompletne. Bohuzial, zatial som nenasiel v slovencine, alebo cestine zdroj mimo facebook.
Este mi napadlo, ze koncom roka davala moja sesternica rozhovor jednemu casopisu. Je to dlhsie citanie (to ak by niekto nemohol zaspat:-)), ale myslim, ze je tam vela poucneho o tom, ako koucovat nielen inych, ale hlavne sam(a) seba.
Gaia napsala zde, že měla návštěvu a druhý den jí návštěva nahlásila, že má covid. Vedle u Vidláka se ptala na totéž, s tím že se jedná o její známou a jejího syna. Tak jsem si z toho dovodila, že u Gai byl na návštěvě její syn s rodinou. Omlouvám se. Nechtěla jsem ublížit, jen jsem chtěla odvést Gainu pozornost od "mých kabelek". Když budu nadále procházet své externí disky, slibuji, že podobnou věc sem už nedám, netušila jsem co se tu rozhoří za debatu. Liško, máte pravdu. Samozřejmě tyto kabelky jsou drahé jen značkou, jinak jsou to obyčejné kabelky, které se odřou, loupou se jim ucha, rozbije se jim zip atd. Já jsem pochopitelně také skončila u kožených kabelek, českých, ty vydrží dlouho a při dobré péči je člověk může nosit léta. Fotku jsem sem dala jen jako povzdech, co člověka může během životní pouti napadnout.
Ale alespoň se zde ukázalo, že je platné úsloví: Podle sebe soudím tebe.
Vy jste psala o investici do kabelek a teď přiznáte,že se jim loupou ucha a rozbijeji zipy. To právě nechápu,co je tohle za investici a kdo by vám dal sto litrů za tašku bez zipu jen kvůli nějakému logu a prý jsem komik.Ono se může prodělat i na zlatu a jeden čas byla kampaň na investiční zlato a ono pak šlo dolů https://investice.finance.cz/zpravy/finance/464164-sporeni-do-zlata-se-nevyplati-provereno-100-lety-historie/ a vy byste chtěla vydělat na oloupané tašce
Gaio, o loupajících uchách jsem psala já, Alena jen navazuje, že jsou to věci podléhající opotřebení, jako každá věc určená k užívání. Na fotkách byly vuitonky naprosto v pořádku a obchodovatelné, pokud by je chtěla prodávat. Ale četla jsem, že je zdědí dcera se snachou. Tedy nic o vydělávání na nich. Někde se tu ztrácí chápání, nebo ochota chápat napsaný text.
Tužka napíše,....četla jsem si,...na jeden zátah příspěvky od rána,...život mě naučil,...jsem velký pozorovatel cvrkotu kolem od dětství,...fakt je mnoho kategorií různých povah,...psychologické tabulky to neobsáhnou zařadit.
O některých jedincích jsem věděla zavčas, co a jak,....jiní to dokázali maskovat roky,...a pak bác-ho,...selhali v základních věcech, bylo to nečekané, nepředpokládala jsem to,...ale to bylo v dětatví a mládí,...dnes svou obezřetností a nedůvěrou jsem dokázala předejít v životě značným problémům,...
A na internetu,....jistě,...je to podobné jako ve skutečném životě,...jen mi to je vzdálené, hezkyčesky kdesi u ******,...nač si to připouštět,...jdu si svou cestou,...rozesírači i virtuálních vztahů byli, jsou a budou....je třeba s tím počítat. A zaobalovat to budou do různých tvrzení, podsata zůstane.
Problém je ve spoustě informací, které se proplétají, čte se nepozorně,...navíc čeština má své významové chytáky,....viz: Tvoje stará pila, leží ve sklepě. Tvoje stará pila leží ve sklepě.
Na skikrpál mi padal déšť se sněhem, tak nic,.prošla jsem les, naplnila krmítka,...svého jediného zajocha jsem zase nepotkala, ale stopy u sena byly,...a ubylo ho,...třeba jich je víc,...kdo ví,....
Co se nevyřkne,se nestane. Jako včera 13. komnata Míši Kuklové. 4 roky si myslela,že má rakovinu prsu,prý poslouchala hlas svého těla,běhala po doktorech,4. rok ještě v srpnu nic a lup,v listopadu nádor,v lednu už bez prsou a prý se jí ulevilo.
Tužka napíše,....asi v tom mám chaos, vyřknout, nevyřknout, stane se, nestane,...i když,...věřím na svého Anděla Strážného, že on mi to řídí,...
Od prvního dne, kdy jsem zůstala sama bez svých pěstounů si vždycky přeji těsně před spaním krásné sny, a aby oni ke mně ve snu přišli mě potěšit,....říkám to polohlasně,....snů mám spousty,...ještě ani jednou se mi o nich nezdálo,..ani o mé nevlastní prababičce.
Teda, jen jednou, jedinkrát se mi zdálo, sen jak skutečnost, že k ní jdu na návštěvu,...její Puntiček, takový černo-bílý venkovský voříšek, mi daleko přišel naproti a mluvil na mne jako člověk,...že mne čeká, těší se,...a pak pes zaběhl někam do stráně,...hájenka nevlastní prababičky byla v údolí kousek nad potokem,...tak jdu k hájence,...a ona tam chaloupka nebyla, nic, pustina bez keřů jasmínů a šeříků,....v tom snu. Jinak, ve skutečnosti hájenka vyhořela, nezjistilo se proč, zůstal jen komín a severní kamenná stěna z pískovcových štuk,...určitě by je rozkradli, tak jsem je zaházela větvemi a listím,...vznikl zarostlý val. Je to tm dodnes,...a teprve v roce 1992 jsem se dozvěděla, že to vlastním,...zjistili to energetici, když stavěli nové stožáry na elektřinu a chtěli údolím projíždět,...tak dohledávali majitele pozemků,...tak jsem se to dozvěděla,...na katastrálním území to bylo zapsáno,...zařídila to ona, nejprve to přepsala na diecési, jako správce mého majetku, který to má po dosažení mé dospělosti přepsat do mého vlastnictví. Diecése to splnila,...dozvěděla jsem se to až od energetiků.
Některé životní události, které mě dostihnou, jsou z mého pohledu zcela mimo běžnou, životní časosběrnou logiku.
V pátek vydalo americké velvyslanectví v Rusku nouzové „varovné prohlášení" o opozičních demonstracích v Rusku na podporu Alexeje Navalného. Velvyslanectví oznámilo trasy a hodiny očekávaných shromáždění ve všech ruských městech a vyzvalo občany USA, aby se „těmto místům vyhýbali". Ambasáda poznamenala, že v Moskvě „se protestující hodlají shromáždit na Puškinově náměstí kolem 14:00 a pochodovat směrem ke Kremlu". Co to bylo - doporučení nebo směrnice? Ani organizátoři demonstrací takové plány neoznámili. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že tato oznámení budou považována za hrubé zahraniční zásahy do ruských vnitřních záležitostí a následovat bude „silná reakce". http://www.novarepublika.cz/2021/01/spontanni-demonstrace-za-osvobozeni.html#more
Kedze americania vedia vsetko, tak vedia aj kde a o ktorej budu ludia demonstrovat:-)
P. S. Organizatori, novinari, televizne staby to urcite pochopili, co "tim chcel basnik rici":-). Pokial je to, samozrejme, pravda, co uverejnila NR, :-).
Babiš dostal další dávku už nebude za padavku odloží svůj respirátor osušit na radiátor může směle mezi lid, není žádný invalid. Prokáže se kovidpasem projde každým zátarasem.
U nás taky cukrovali, sluníčko mělo snahu vyrazit, ale mraky mu v tom zabránily. A než jsem odeslala, slunce mraky porazilo a svítí na nás i na tu trochu sněhu ;o)
Tužka napíše,...Gaio, díky,...nejsem sirotek,...jsem NIKDO,...neznám svou matku, a ani otce,...tak nemohu být sirotek,..pokud jsou dlouhověcí a přivedli mne na svět v brzském svém mládí,...tak třeba ještě žijí,...třeba poťouchlost náhody mne ten temný start do života ještě rozkryje.
Pokračujte,....třeba se od Vás dovím něco zásadního a nového, co mi ledasco v životě vysvětlí.
V každém případě jsou Vaše glosy na můj účet zábavné,...
Tužka napíše,...díky,...fakt už to neprožívám,...ale přiznám, měla jsem období, kdy jsem to nesla těžce,...pátrala jsem,...když se mne někde ptali na otce, na matku,...tak to odvalit výhýbavými řečmi do autu, když nechcete říct pravdu, a nechcete lhát.
Ano, mám svou karmu,...a taky si do ní vstupuji, někdy i zásadně.
Dám ještě něco ze svého života. Byla zima, sníh, kalamita, vlaky měly velká zpoždění. V nádražní restauraci chtěl mlaý muž, abych si přisedla k jeho stolu, což nebylo možné,....byla jsem tam pracovně,...tak stál se mnou u nálevního pultu a povídali jsme si.
Chtěl si po mé směně dojednat se mnou schůzku, vyzvídal,..v odpovědích jsem kličkovala, byly dost na tělo,..kdy půjdu domů, kde bydlím,...prozradila jsem, že tohle je brigáda, a že půlnočním vlakem, když prohrnou koleje a pojede, pojedu do Prahy, že tam studuji,...položil otázku, kam půjdu, když vlak nepojede,...a já neprozřetelně, nesoustředěně se prořekla, že budu spát asi v nádražní restauraci v salonku na židli. Byl z Prahy,...vlak nakonec jel, doprovázel mne na kolej,...jezdil pravidelně do nádražní restaurace mne navštěvovat,...zval mne k nim na návštěvu, což jsem odmítala,...došlo to tak daleko, že zhuškal své rodiče, aby za mnou přijeli oni,...udělali si společný výlet,...přišli do nádražní restaurace,...nabízeli mi, že mohu bydlet u nich místo na koleji,...musela jsem ten vztah jejich syna ke mně brzdit,...jistěže by přišla řeč na rodiče, zázemí,...oni byli z dobře i historicky ukotvené rodiny,...neskousla bych, že bych musela říct pravdu, kterou jsem si nevybrala,....halt karma.
jaxi Tužko, neutvrzujete se tak trochu v tom, že jste NIKDO? Jako kdybyste si potřebovala občas obléknout žíněnou košili, abyste se nezapomněla kát za něco, co šlo mimo vás. Dejte na jednu misku vah vaše NIKDO, na druhou, co jste v životě dosáhla sama. A zvažte. Vlastně vážit nemusíte, misky vah se překlopí samy. I bez karmy.
Tužko, prakticky nikdo z nás neví, jaká z biliónů zděděných kombinací mnohdy spících genů se v nás poskládala, posléze zapnula zafungovala.
Bez ohledu na to, nakolik naše tváře, tedy kombinace utváření lícních kostí, obličejových svalů a podkožního tuku mohou vzhledově připomínat jednoho či druhého rodiče (ale mnohdy i rodiče či praprarodiče) jsme všichni skádačky z mrńavých zděděných kostiček genetického lega, z nichž většina je nezávislá na těch ostatních. Soubor součástek k získání vlastností tělesních i duševních jsme sice vyfasovali, ale tak či onak se od obou rodičů nesmírně lišíme.
Tak či onak jste zcela zjevně měla mnohem větší štěstí na své pěstouny, než spousta dětí, které jsem poznal, na své vlastní (biologické) rodiče, kteří je zároveń vychováli.
Ale zas děcko nikdo normální neodloží.Leda že by Tužka byla válečný sirotek. Po bombardování bylo spousta nalezených dětí,které se ztratily rodičům ve válečné vřavě.A šlo je adoptovat.Ale k tomu by zas nepasovalo to darování pozemků diecézi. To za minulého režimu snad ani neexistovalo.
Tužka napíše,...Gaio, nepozorně jste četla,...byla dieceze jen dočasným správcem,...nebyl to její majetek, ačkoliv s ním mohla nakládat po určitou dobu, z hlediska těžby dřeva, jako se svým vlastním,..., takže žádný dar,....nic víc, nic míň.
Na úřadech a matrikách, v archivech, je spousta starých dokumentárních knih.
Jako dodatek, už tenkrát, když jsem si to ověřovala v archivu, jsem musela mít poprvé použité bavlněné rukavice, v knihách jsem si četla v přítomnosti archiváře, aby se něco nepoškodilo a tak,...co jsem chtěla vypsat, psal on, nesměla jsem mít psací potřebu,...a za jednu hodinu v archivu už tenkrát se zaplatilo osmdesát korun.
Mám deformaci matematikou,...matematika je postavena na přesnosti,...tam taky stačí nepozorně číst zadání a dojde se k naprosto špatnému vyhodnocení úlohy a výsledku.
Jo, jsme živočišný druh,... a genetika je koktejl náhodných, a taky druhově pevně daných vlastností....jóó, na genech záleží, a dost.
Možná to po revoluci ještě před smrtí stihli vyrestituovat a té diecézi pronajmout a Tuzce to neříci a hned umřeli.Ale zas oni umřeli ještě když se nemohlo studovat,takže mi to časově neštimuje.Možná je Tužka ze sekty mormonů a píše z Ameriky ,ale tam zas nemají pionýry
Tužka napíše,...trpím, opakovaně, jedním smrtelným hříchem,...tím je pýcha,..má mnoho podob,...nemá podobu na hmotné statky,...ty může kdykoliv vzít přírodní živel, či nenadálá jiná událost.
Je to o tom, že stále v podvědomí řeším, jakou mám genetickou zátěž,..před čím, hlavně z oblasti duševní, musím být ve střehu,...oni selhali,...a co ze svých špatných vlastností mi předali, čemu musím zabránit, aby se to, během života někde neprovalilo, to je můj problém.
Své fyzické tělo znám, mohu si ho smysly ověřit,...svoje duchovno musím mít pod kontrolou,...ta žíněná košile je v mém arsenálu stále,...to bylo napsáno výstižně, to ano. To je připravená klec na démony, které jsem mohla zdědit,...třeba, ...nevím,...
Mého otce matka po porodu odložila, otce neuvedla. Vychovávali jej pěstouni, hodná paní, bohužel nemocná, která v 10 létech zemřela. Můj tehdy desetiletý táta nevěděl, že pěstouni nejsou praví rodiče, velice plakal a tak jeho otčím ve snaze utěšit mu sdělil ´Neplač, to nebyla tvoje skutečná máma.´ Ten příběh měl další povážlivé pokračování, které nemíním zde publikovat. Prostě každý má něco.
Tak dřív,když mít dítě za svobodna bylo stigma,tak se děti odkládaly,ale to je tak sto let zpětně,dnes se to samoživitelkami hemží.A děti odkládají tak ( no však víte,kým se dětské domovy hemží.)
Záleželo na bohatství a postavení. Přemysl Otakar II. zplodil s milenkou Annou z Kuenringu zvanou Palcéřík syna a tři dcery. Ze syna Mikuláše učinil vévodu opavského.
V České republice mají diecézní uspořádání římskokatolická církev, Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku a Církev československá husitská. To platilo i za reásocialismu.
Kdo je sám prázdný, ten se raději vrtá v druhých. :-)
Paní Tužko, nebo správněji slečno Tužko, jestli snad jste NIKDO, tak jedině z hlediska rodopisu, že Vám chybí údaje. Jsem si jistá, že Vás nikdo, kdo Vás poznal aspoň tak po povrchu jako diskutéři na netu, neoznačí a nepovažuje za nýmanda, člověka bez osobnosti, bezvýznamného člověka. Osobnost máte naopak velmi silnou a pozitivní. Co se týče té zmíněné pýchy, nevšimla jsem si. Možná v sobě určitou hrdost na sama sebe pociťujete, ale je to spíše nutné zdravé sebevědomí, které v sobě od malička pěstujete - jako nutné k vyvážení pocitu "nemám rodiče, jsem méněcenná". Nutné k navození rovnováhy. To opravdu není pýcha. Být hrdý na to, co jsem dokázal, a vlastními silami a přičiněním (ovšem i s pomocí blízkých, hlavně v dětství), je přirozené a dobré. Sama víte, jestli jste kdy lidem škodila, nebo prospívala. A ani občasné klopýtnutí ve výsledku nic neznamená, pokud si je přiznáme.
Matovič k vřavě ve sovenském lidlu: V tlačenici sa pomaly pobiť kvôli respirátorom, na ktorých ušetrím euro ... aby som si nimi zdravie chránil ... “hmm, to mi nevychádza”
Každý zná své předky stejně tak nejdál k prababičce,což může byt tak oloviba 19. století a dál se to ztrácí v mlze,jsou to lidé,které jsme neznali ani nám o nich nikdo nevypravoval.Nic o nich nevíme
Mám stejný Y-chromozóm jako měl můj neznámý děd a jaký bude mít vnuk od syna, pokud bude skutečně jeho. Dal jsem si ho geneticky zanalyzovat, takže už vím, odkud přišli moji předkové po mužské línii do střední Evropy.
Já znám své předky do roku 1799, kdy a kde se narodili,ale ty příběhy z archivů nevyčtete. Tak vkus na jména, ale obyčejný,samý Jan Josef František. 2x Rosalie 1824 1867 to se dnes už vůbec nedava
Číst cizí příběhy, to je nejlepší číst romány, tam to máte podrobné. A většinou vymyšlené. Nikdo nemůže pochopit opravdový příběh druhého člověka, protože nežil v jeho kůži a vše, co se vybere k napsání, je jen útržek, a navíc z autorova úhlu pohledu. Potom se ty vyprávěné příběhy zkreslují - jako Vy jste docela změnila vyprávění Michaely Kuklové, dala jste mu jiný smysl. Schválně jsem si to pustila.
Nevím, co jste pochopila, ale napsala jste včera podle jejího příběhu ve 13. komnatě: "Co se nevyřkne, to se nestane.", jako že kdyby si to neřekla, tak že by rakovinu nedostala. Ona ale vypráví, jaká traumata zažívala během manželství s Pomejem a jaké to na ní zanechalo následky. A že cítila, že je s tělem něco špatně - to je docela normální, někdo má intuici na tyto věci. To vůbec neznamenalo, že si myšlením na nemoc tu nemoc přivolala - i když urychlit onemocnění mohla, ale ona to chápe jinak. Že už tenkrát v ní něco hlodalo. - Jenže pokud si to chcete vykládat po svém, je to Vaše věc.
Že léčitel pozná nemoc orgánu dříve než rentgenové vyšetření, které může být ještě několik měsíců poté negativní, než problém zaznamená, to zažil dvakrát můj muž. Zkrátka to v sobě Kuklová cítila, a nemýlila se. Naštěstí pak vše dobře dopadlo, operace ještě včas pomohla, snad. Kdyby to podezření neměla, mohla přijít pozdě.
Dobrý večer.
OdpovědětVymazatFra Diavolo
VymazatOpera o 3 dějstvích
Skladatel: Daniel Francois Esprit Auber (1782 – 1871)
Libreto: E. Scribe
Premiéra: 28.1.1830 Paříž
1. dějství: Před hostincem vysoko v horách zaznívá veselý zpěv. To hlaholí četa vojáků, která se chystá se svým důstojníkem Lorenzem na výpravu proti lupiči zvanému "Fra Diavolo", bratr ďábel, který se svými druhy ohrožuje celý kraj. Lorenza láká i vypsaná odměna 1000 zlatých, neboť by se chtěl oženit se Zerlinou, dcerou hostinského, který dá dceru jen bohatému nápadníkovi. Další obětí Fra Diavola je párek komických bohatých Angličanů, kteří slíbí odměnu 10.000 zlatých za jeho dopadení. Lorenzo se s vojáky ihned vypraví udaným směrem za lupiči. Zatím se objeví další host, hezký mladý markýz, který k velké nelibosti lorda Kookburna obletuje jeho ženu Pamelu a následuje ji až sem, do horské pustiny, kam ji lord Kookburn odvezl. Pan markýz se najednou projeví jako dobrodinec dvou tuláků hledajících v hostinci noclech. Ve skutečnosti jsou to členové loupežné tlupy, kteří přišli podat zprávu svému vůdci, že oloupení anglického páru se povedlo, ale že skříňku s penězi nenašli. Markýz Fra Diavolo sladkým zpěvem přiláká Pamelu, připraví ji o drahocenný šperk a ze žárlivého manžela vyláká sdělení, že své peníze mají zašité v kabátech. Zato ho však čeká špatná zpráva. Lorenzo se vrací s vojáky, kteří zvítězili nad lupiči, vzali jim kořist a Lorenzo dostal od Angličanů slíbených 10 tisíc jako věno pro Zerlinu.
2. dějství: Do Zerlininy světničky, z níž vede jeden vchod do ložnice Angličanů, druhý do temného přístěnku, se vetře Fra Diavolo a přivolá své druhy. Překvapeni Zerlinou se skryjí v přístěnku. Zerlina vzpomíná na svého Lorenza, který se vydal na honbu za Fra Diavolem, a pak usne. Sotva se však lupiči chtějí vplížit za lupem do ložnice Angličanů, jsou vyrušeni Lorenzem, který se tu zastavil se svými vojáky. Hlukem se vzbudí i lord, a pak se prozradí i ti tři, skryti v přístěnku. Nebezpečí obratně zažehná Fra Diavolo, který sám vystoupí a vzbudí žárlivost lorda prohlášením Lorenza, že sem byl pozván na dostaveníčko. Zlostnou hádkou obou párů dějství končí.
3. dějství: Na horské cestě se objeví Fra Diavolo už ve své vlastní divoké podobě. Rozhodne se k činu a vhodí podle úmluvy do kmene určeného stromu zprávu pro své druhy. Ti se brzy dostaví a přečtou si nařízení, že mají dát znamení k oloupení Angličanů, až budou všichni vesničané v kostele. Vyslechnou tu i novou hádku žárlivého Lorenza a Zerliny, která se má dnes vdát za bohatého sedláka. Zerlina marně Lorenza přesvědčuje o své nevině. Tu zaslechne z úst dvou banditů slova, která včera v noci pronesla ve své komůrce. Řekne Lorenzovi, že ti dva jistě byli tehdy v noci uvnitř v hostinci ukryti v přístěnku. Lorenzo nemešká, oba zatkne a přinutí je, aby mu odevzdali list svého vůdce, a pak přesně vykonali jeho rozkaz. Sotva zazní smluvené znamení na starý zvon, přichází Fra Diavolo a padne do léčky. Chce uprchnout, ale na útěku je zastřelen. Je konec jeho loupežení. Nebezpečí usmíří i oba rozladěné Angličany a Lorenzo získává Zerlinu.
Doník se už hřeje na Chloridě.
OdpovědětVymazatLádiku, Alena Vás kritizuje hned po jedné minutě. :)
VymazatNěmá z Portici
VymazatOpera o 5 dějstvích
Skladatel: D. F. E. Auber
Libreto: Scribe a Delavigne
Premiéra: 29.2.1898 Paříž
1. dějství: Před dvorní kaplí v Neapoli se shromažďuje lid, aby přihlížel svatebnímu obřadu místokrálova syna Alfonsa s krásnou princeznou Elvírou. Ta Alfonsa velmi miluje. Se soucitem se ujímá němé dívky Fenelly, která se náhle objevuje a líčí svou nešťastnou lásku. Svedena a opuštěna neznámým mužem je měsíc vězněna, ale podaří se jí utéci. Princezna jí slibuje ochranu. Hned na to Fenella ustrne, když poznává v muži, vycházejícím z chrámu jako Elvířin manžel, svého svůdce. Elvíra při pohledu na náhlou Alfonsovu úzkost a Fenellino zděšení rázem odhaluje Alfonsovo těžké provinění. Ve zmatku a rozčilení celého shromáždění Fenella uprchne.
2. dějství: Na břehu moře u vesnice Portici naříká rybář Masaniello, že jeho sestra před měsícem zmizela. Ani jeho příteli Pietrovi se nedaří vypátrat její stopu. Náhle se Fenella objeví na skalisku nad mořem. Jen pohled na bratra ji odvrací od úmyslu skončit svůj život ve vlnách moře. Vylíčí mu svůj osud, ale neprozradí jméno svůdce, kterého stále miluje. Maniello vzplane touhou po pomstě. Tuší, že svůdcem je tentýž člověk, který celý kraj týrá svou násilností a kterého lid nenávidí. Zločin na Fenelle je poslední kapkou v číši jeho trpělivosti. Masaniello svolává rybáře a vyzývá je k boji za svobodu národa proti násilnictví. Už brzy přijde jejich čas.
3. dějství: Na tržišti v Neapoli dojde k prvnímu výbuchu povstání, když králova stráž chce podle místokrálova rozkazu znovu odvést Fenellu do vězení. Vojáci se před zlobou lidu zděšeně rozprchnou.
4. dějství: Masaniello s těžkou hlavou přemýšlí o průběhu povstání. Krve a vraždění už bylo přespříliš. I Fenella je ztrápená stálým bojem. Masaniello uznává, že je třeba zbavit se vlády tyrana, ale nesouhlasí s jeho zavražděním. Rozpor mezi vůdcem a lidem se přiostří, když se Alfonso s Elvírou chtějí na útěku skrýt právě v Masaniellově chýši. Fenella, zprvu rozhodnuta se pomstít Alfonsovi i té, která jí vzala lásku, jim ze soucitu nabídne ochranu. I Masaniello, který Alfonsa nezná, slibuje na Fenellinu přímluvu uprchlíkům pomoc. I když mu Pietro prozrazuje, kdo jsou tito lidé, přesto se rozhodne splnit svůj slib a chrání Alfonsa proti Pietrovi a rybářům. Je proto prohlášen za zrádce. V téže chvíli se objevují zástupci neapolského magistrátu s požadavkem, aby rybáři odevzdali Masaniellovi jako vůdci lidu vládu nad městem. Pietro a jeho druhové se mu však nepodrobí. Ten, který zradil povstání slabostí vůči tyranům, musí padnout i přes počáteční důvěru národa.
5. dějství: Tragicky se odehrává další průběh povstání. Masaniellova slabost nese zlé ovoce. Pietro mu podává jed, jenž ho zbavuje jasného rozumu právě ve chvíli, kdy Alfonso shromažďuje své vojsko a vede ho proti lidu oslabenému zděšením nad náhlým výbuchem Vesuvu - božím trestem. Když je nejvíce třeba povstání zachránit moudrým vedením, Masaniello blouzní a nevnímá skutečnost, dokud jej sama Fenella svým němým vylíčením nebezpečí nepovzbudí. V čele lidu se Masaniello vrhá do boje, avšak tím, že se tak stalo Fenellinou pomocí, ztrácí důvěru lidu a to rozhodne o osudu celého povstání. Masaniello padá do rukou svých přátel jako zrádce. Povstání, v nejtěžší chvíli zbavené pevného vedení, je potřeno. Fenella v zoufalství skončí svůj život v mořských vlnách.
No, jestli bude tento krtinec zase zaplevelený jednovětými výkřiky snaživého komentátora všeho, tak do neděle nevystačí. :-)
OdpovědětVymazatLépe plevelit mnoha slovy podle Vašeho vzoru, že ano. :)
VymazatKdyby náhodou vystačil, tak já můžu přidat vmžiku 50 komentářů. Připojení funguje, byla by to hračka. Třeba vezmu jednu operu z klasicismu a romantismu za druhou, pak 20. století... Nebude tu těm holo-kecálistům (holými větami) stačit myš k rolování. Ať si taky užijí... A můžu ty komentáře i prodloužit, tak na 20 cm...
VymazatMožná byste si mohla povšimnout a možná i přiznat, kdo tady začíná konfrontačním tónem. Ale asi bych chtěl příliš.
VymazatNevím, koho oslovujete, ale Váš konfrontační tón obohacený oranžovým halogenem je skutečně lahůdka a noční běs každého normálního norníka.
VymazatTlupa se aktivizuje.
VymazatJsem zocelený mladý muž, moloděc na Krásnoj ploščadi...
VymazatPopřál bych Zdenkovib všechno nej k zítřejším jmeninám.
VymazatCesty usmíření
VymazatOpera o 3 dějstvích
Skladatel: Josef Bartovský (*1884 ve Stupně)
Libreto: skladatel
Premiéra: nezjištěno
1. dějství: U vesnické muziky na Rokycansku v roce 1860 havíři-muzikanti právě dohráli veselou polku a hovoří o práci na šachtě. Nejstarší z nich, Pecánek, volá svou dceru Anýžku, aby si šla s ním připít a posílá ji tančit s mladým havířem Perlíkem. Horník Růžek, Perlíkův kamarád, vezme z žertu Anýžku Perlíkovi z kola, ačkoliv ví, že se nevěsta nikdy nemá brát ženichovi při tanci. Horkokrevný Perlík se ze zlosti opije, vyčte Růžkovi jeho jednání a těžce uráží Anýžku i jejího otce. Ta se s ním proto rozchází. Anýžka se provdá za Růžka a jejich dospělá dcera Márinka se zamiluje do Francka, Perlíkova syna. Perlík a Růžek stále ještě spolu nemluví. Oba mají své muzikantské party a dělají si naschvály. Růžek trvá na tom, aby se Márinka zřekla Francka. Jenom starý Pecánek odsuzuje dávný a zbytečný hněv obou muzikantů.
2. dějství: Děvčata ze vsi váží vodu ze studny před Růžkovým domem. Starý Pecánek jim pomáhá, žertuje a škádlí je. Přichází Francek, aby pozval Márinku v neděli do kostela, kde hraje sólo. Oba milenci si stýskají Pecánkovi. Ten je utěšuje a vypráví jim, co bylo příčinou roztržky jejich otců. Když Márinka odchází, Pecánek Francka ještě zdrží a mudrují o muzice. Do večerního klidu náhle zazní poplašný zvuk píšťaly na šachtě. Po chvíli havíři vyvážejí raněného Růžka. Ten se ze svého zranění pomalu zotavuje a stýská se mu po muzice. Přichází lékař a pochvaluje si pacienta, že bude brzy chlapík. Také horníci ho navštěvují a vyprávějí o tom, že se bude zřizovat hornická kapela, aby havíři dokázali, že umí hrát i jiné skladby, nejen polky a marše. I starý Perlík se přichází usmířit s Růžkem. Oba si všechno odpustí a dohodnou se, že nebudou bránit mladým lidem v jejich lásce a že spojí své muzikantské party.
3. dějství: Po deseti letech před domem Růžkovým, nyní již Franckovým, si Francek čistí křídlovku na nedělní koncert hornické kapely a slibuje svému synkovi, že ho vezme také s sebou. Zatímco je na zkoušce, přichází k Márince na besedu Albínka Štajgrovic a vypravuje jí o záletném mysliveckém mládenci, který ji stále pronásleduje. Po besedě Márinka vyprovodí Albínku domů. Žádná z nich netuší, že myslivecký mládenec vyčkává Albínku v zahrádce Franckova domu. Francek se vrací a domnívaje se, že mládenec je na záletech za Márinkou, vyvleče ho ze zahrádky a v zápase ho nešťastnou náhodou zabije. Když si uvědomí, co provedl, uprchne před trestem. Po dvaceti letech sedí na břehu řeky tři potulní šumaři, kteří téhož dne pochovali svého druha ve vsi za řekou. Vzpomínají na své osudy. Zatímco jdou spát, Francek zůstává a přemýšlí o svém zkaženém životě. Tu k němu přichází neznámý člověk, říká, že je muzikant a prosí, aby ho vzali do party. Francek ho mlčky přijímá. Oba si jdou lehnout ke spícím druhům, nemůžou však usnout. Francek myslí na zemřelého Tondu a neznámý vypráví o svém osudu. Z jeho vyprávění Francek poznává, že je to jeho syn. Nechce se však k němu hlásit, protože je vrahem a kriminálníkem. Rozhodne se, že se utopí. Když neznámý usne, vezme křídlovku a na břehu řeky naposledy hraje Márinčinu píseň. Neznámý se probouzí, poznává matčinu píseň. Volá na Francka, který už sestupuje k řece. Francek slyší synův hlas, vrací se a prosí ho za odpuštění, že způsobil celé rodině tolik bolesti. Jirka a Andryska se také probouzejí a jsou svědky podivuhodné cesty osudu, která dovedla otce i syna po tolika letech strasti k novému usmíření.
Tak tedy já se přidávám do diskuse a dávám trochu kulturní osvěty. Příjemné počtení!
OdpovědětVymazatKdybych byl králem
Opera o 3 dějstvích
Skladatel: A. Ch. Adam (1803 – 1856)
Libreto: A. Denery a J. Bresil
Premiéra: 4.9.1852 Paříž
1. dějství: Na mořském břehu západního pobřeží přední Indie na začátku 16. století, kdy kraj Goa byl samostatným státem, začíná děj. Rybáři se tu připravují na lov. Zdrží je však dozorce Sizel, který od nich pod různými záminkami vymáhá všemožné poplatky. Sizel doráží i na mladou Zelidu, a když se jí odvážně zastane rybář Zeforis, její bratr, vybuchne Sizel prudkou zlobou. Zeforis, Zelida a její ženich Pifear zůstávají na břehu. Zeforis se jim svěřuje se svou láskou k neznámé vznešené dívce, kterou před časem vynesl z moře. I Pifear má své tajemství. Musí dovážet listy ministra prince Kadoora daleko na moře jakémusi cizinci, který tam čeká ve své bárce. Pifear netuší, že slouží zrádci. Kadoor chce totiž zaprodat zemi Portugalcům a stát se pod jejich dozorem vládcem v zemi místo svého bratrance Musula. Proto dává příkaz k odchodu královského vojska do Visapuru a novým listem, který právě přináší Pifearovi, to chce sdělit Portugalcům. Na pobřeží přichází i král se svou sestřenkou Nemeou. Nemea tu kdysi byla zachráněna z nebezpečí života a zapřisáhla se, že se stane ženou jen svého neznámého zachránce. Kadoor je svědkem, jak Zeforis v princezně poznává dívku, kterou kdysi vynesl z vln, a přinutí ho ke slibu, prý na princeznino přání, že navždy zamlčí svůj čin a odstěhuje se odtud. Pak se Kadoor sám vydává za princeznina zachránce. Osamělý Zeforis zůstává pln smutku na pobřeží a toužebně píše do písku své největší přání: “Kdybych byl králem!” Spícího u těchto slov jej nalezne král, a protože by rád věděl, jak by si prostý rybář v jeho roli počínal, dá ho v uměle prodlouženém spánku přenést do svého paláce, aby jím jediný den byl.
2. dějství: V trůnním sále ubezpečuje král, nyní pouze ministr, rybáře, že je skutečně mocným vládcem. Zeforis tedy začíná kralovat, svolává státní radu, zbaví Sizela úřadu dozorce, obdaruje svoji sestru věnem a po zprávě ministra vojenství o blízkých portugalských lodích chápe, komu a proč byly posílány Kadoorovy listy. Dá tajně zavolat královské vojsko zpět do Goa a znemožní další posílání Kadoorových zpráv. Když pak vidí Nemeu, necítí se už vázán Kadoorovým slibem a prozrazuje jí, že on to byl, kdo jí zachránil život. Na důkaz princezně ukazuje prsten, který se jí tehdy smekl s prstu. Princezna vidí, že Kadoor je lhář a zrádce. Falešný král se jí líbí daleko více. Zeforis se chystá ke sňatku s Nemeou. Tu král vidí, že hra zachází příliš daleko a podá Zeforisovi uspávací nápoj. Nemea však i dále odmítá stát se Kadoorovou ženou.
3. dějství: Zeforis tvrdě spí, je opět ve své chatě a neslyší, jak se Zelida a Pifear po malé žárlivé scéně těší z náhlého bohatství. Když se Zeforis probudí, je trpce zklamán krátkostí svého krásného snu. Teprve Nemea mu řekne pravdu a oba v úkrytu slyší, že Kadoor chce dát Zeforise odpravit zbrojnoši. Objeví se znovu i král, rozzuřen, že Zeforis povolal zpět jeho vojsko, ten však rychle ospravedlní svůj čin prozrazením Kadoorovy zrady. Král vyhostí Kadoora ze země, je ale třeba postavit se cizincům, kteří se už blíží, a ubráni zem před porobou. Zeforis se směle staví do čela vojska. Boj šťastně končí, Zeforis se vítězně vrací do města, a tak se stává hoden princezniny ruky Nemey.
Postilión z Lonjumeau
OdpovědětVymazatOpera o 3 dějstvích
Skladatel: A. Ch. Adam
Libreto: Leuwen a Brunswick
Premiéra: 1836 Paříž
1. dějství: Na návsi malé francouzské vsi Lonjumeau se slaví svatba hezkého postilióna Chapeloua s mladou hostinskou Madeleinou, o kterou se kdysi marně ucházel Chapelouův přítel, kovář Bijou. Uprostřed veselí do hostince vchází elegantní cizinec, markýz de Corcy a láteří na komořího ze dvora Ludvíka XV., velkého milovníka opery. Kolo markýzova kočáru se zlámalo a pan komoří musí čekat, až vůz opraví kovář Bijou. Král markýzovi nařídil, aby po celé Francii hledal dobrého zpěváka místo onemocnělého tenora královské opery. Náhle slyší zpěv veselé písničky o ztraceném postiliónovi a žasne. Jaký je to hlas! Hned začne Chapeloua přemlouvat, aby opustil službu i Madeleinu a jel s ním. Slibuje mu slávu a bohatství. Ctižádostivý postilión souhlasí, kvapem odjíždí, ani se s Madeleinou nerozloučí.
2. dějství: Uplyne deset let. Z prostého postilióna se stává slavný tenor královské opery, pan Saint Phare. Madeleina, stále vzpomínající na nevěrníka, odjíždí do Paříže. Dědictví po bohaté tetě jí umožňuje vystupovat jako vznešená krasavice, madame de Latour, kolem které se točí kdejaký muž i pan markýz De Corsy. Dnes večer k ní posílá, jak si přála, celou skupinu pěvců Velké opery. Tak dochází k setkání manželů, z nichž jen manželka ví, oč jde a chystá se svého muže důkladně vytrestat za jeho zradu. Saint Pharovým průvodcem je zejména Alcindor, totiž kovář Bijou, který Chapeloua rovněž následuje do Paříže a stává se také členem sboru. Saint Phareho známá z divadla, madame de Latour, mu připomíná jeho Madeleinu. Hned jí začne vyznávat lásku, je však usvědčen, že je ženat. Aby dokázal opak, nabízí jí manželství, a tajně se pak domlouvá s Alcindorem, že sňatek bude uzavřen nepravým knězem. To zaslechne markýz a upozorní madame de Latour, co jí hrozí. Madeleina dá ihned zavolat pravého kněze a nechá se se Saint Pharem skutečně oddat.
3. dějství: Saint Phare domnívaje se, že stojí před falešným knězem, klidně odchází k oltáři. Markýz, rozzuřený, že je pro něho madame de Latour sňatkem ztracena, se rozhodne žalovat Saint Phara z dvojženství. Zadrží proto i jeho společníka Bijoua a falešného kněze. Ti důkladně poděsí ubohého Saint Phara a uprchnou. Zničen Saint Phare očekává svou druhou ženu, vstupuje však Madeleina. Vydává se za novou panskou madame, úmyslně zhasne svíci a v nastalé tmě obratně předstírá spor dvou žen s nešťastným tenoristou. Náhle se rozsvítí a přichází markýz s četníky, Bijouem a knězem a obviňuje Saint Phara z dvojženství. Jenže madame de Latour je pryč. Když však má být Saint Phare odveden do vězení, Madeleině se ho zželí. Vypravuje všem, jakou léčku na svého muže z pomsty nachystala, a tak vyjde najevo, že se s ní, byť nevědomky, dvakrát oženil. Nakonec Madeleina Chapelouovi vše odpouští a usmiřují se.
O Svatá noc
OdpovědětVymazatslova (francouzsky): Placide Cappeau de Roquemaure
Hudba: Adolphe Charles Adams
1847
Ó Svatá noc! Hvězdy jasně září,
je to noc narození drahého Spasitele.
Dlouho ležel svět v hříchu a omylu stýskání.
Dokud se neobjevil a Duch nepocítil jeho cenu.
Vzrušení z naděje unavený svět se raduje,
neboť pak rozbije nové a slavné ráno.
Padněte na kolena! Oh, slyšte andělské hlasy!
Ó noc božská, noc, kdy se narodil Kristus;
Ó noc, ó Svatá Noc, ó noc božská!
Ó noc, ó Svatá Noc, ó noc božská!
Vedeni světlem víry, poklidně
zářící, se zářícími srdci u Jeho kolébky stojíme.
O'er svět hvězda je sladce zářící,
Nyní přicházejí mudrci ze země Orientu.
Král králů ležel tak pokorně jeslí;
Ve všech našich zkouškách, které se narodily, aby byly našimi přáteli.
Ví, co potřebujeme, naše slabost
není cizí, hle, váš král! Před ním pokorný ohybu!
Pohleďte na svého krále! Před ním pokorný ohybu!
Naučil nás skutečně, abychom
se navzájem milovali, Jeho zákonem je láska a Jeho evangelium je pokoj.
Řetězy se rozbije, protože otrok je náš bratr.
A v jeho jménu všech útlaku přestane.
Sladké chvalozpěvy radosti
v vděčném sboru nás celým srdcem chválíme Jeho svaté jméno.
Kristus je Pán! Pak někdy, vždy
chvála my, Jeho moc a sláva stále více hlásat!
Jeho moc a sláva stále více hlásají!
Já vám dám tlupu, odporný skřete! Než číst vaše primitivní výkřiky, radši sem dám kulturu.
OdpovědětVymazatMaryla
Opera o 5 dějstvích
Skladatel: Vladimír Ambros (1890 - 1956 v Kroměříži)
Libreto: E.Hrubanová - Součková dle Aloise Jiráska
Premiéra: 10.10.1953 v Olomouci
1. dějství: Na sonovské tvrzi, po dlouhou dobu opuštěné, vládne opět pevná mužská ruka. Mladý zeman Jan Rozvoda, který zdědil tvrz po své matce, se vrátil domů. Čeká jej tu však spor o hraniční doubravu, kterou za jeho nepřítomnosti užívali nejbližší sousedé, Buchovcové z Domkova. Mladší z nich, husitský hejtman Zbyněk, přivedl s sebou z Polska Marylu, osiřelé děvče, které vychoval ve vojenském táboře a adoptoval jako vlastní dceru. A Maryla, jež dosud neví o sporu mezi oběma sousedy, zabloudí na jedné ze svých vyjížděk na Sonov a okouzlí mladého Rozvodu tak, že zapomene na svůj spor a doprovodí sličnou sousedku až na Domkov.
2. dějství: Spor obou zemanů o doubravu by snad sám skončil v dobré sousedské pohodě, kdyby jej neustále nepodněcoval ziskuchtivý sudič Tiburci Čelechovský, který se na Domkově uchází o ruku Zbyňkovy obstarožní sestry panny Eufemie. S ním se v doubravě setká mladý Rozvoda, jenž tu čeká na svou Marylu. Avšak ani jedovatá slova potměšilého zlomyslníka nemohou otrávit lásku, která se rodí mezi oběma mladými lidmi.
3. dějství: Svou milou povahou si Maryla získala srdce všech obyvatel domkovské tvrze. Jen Tiburci, který se již těší na soudní při s Rozvodou, vidí v jejím přátelském vztahu k Sonovu nebezpečí pro své plány, a tak spolu se svou nevěstou Eufemií prozradí Zbyňkovi vše, co ví o Marylině lásce k mladému Rozvodovi. Dojde k prudkému střetnutí. Maryla brání svou lásku, a pak uražená Eufemií s pláčem utíká do své komory. Prudký Zbyněk ihned lituje své unáhlenosti a chce se s Marylou usmířit. Domácí neshody však musí ustoupit důležitým událostem. Zbyňkův strýc Ondřej přináší zprávu o smrti Ladislava Pohrobka. Celá země a s ní i oba domkovští zemané žijí jen očekáváním voleb nového krále, který má českému lidu zachovat vytoužený mír.
4. dějství: Srážka mezi Marylou a Zbyňkem dohání mladou Polku k ráznému řešení. Odhodlá se, že odejde za svým milým na Sanov a dá se s ním tajně oddat. Nebojí se ani odezvy, kterou tento její čin vyvolá v prudkém Buchovcovi.
5. dějství: Zpráva o zmizení jeho dcery rozdmýchá v panu Zbyňkovi válečnickou krev. Domnívá se, že Maryla byla unesena a přitáhne s vojskem k Sanovu, aby pomstil její čest. Ale když se dovídá, že Maryla odešla dobrovolně, navždy se jí zříká a zůstává hluchý k jejím prosbám i domluvám svého strýce. Co se však nedaří oběma prosebníkům, napraví dobrá zvěst, která usmíří rozvaděné sousedy. Radost a štěstí, jež všichni prožívají, když slyší, že za českého krále byl zvolen Jiří z Poděbrad, panovník moudrý, rozvážný a česky cítící, způsobí, že i rozradostnělý Zbyněk odpustí své dceři a smiřuje se i se svým zetěm, v němž poznává dobrého a statečného zemana. Opera končí radostným sborem lidu, těšící se, že za vlády Jiřího z Poděbrad v zemi konečně zavládne trvalý mír.
To by zatím stačilo, na ukázku. Ještě jsem stále u A, zásoba je nekonečná, tak se těšte.
OdpovědětVymazatNevím, jestli zítra přijdu, nehodlám to tu číst, fakt mě ty oranžové ďobance odpuzují obsahem a tím, co je za ním.
Tlupa se rozpadá?
VymazatMarie je to zajímavé, pokračujte. Já mám také zásobu příspěvků, klidně dvacet řádek... ať to sviští! :-)
VymazatNo tak jo, za každý kvalitní a lidumilný, laskavý komentář našeho oranžového brouka by se slušelo jedno kulturní poděkování, že? :-)) Pán s citlivou a laskavou duší, který zde všechny miluje a dává jim to na jevo, jistě kulturu ocení. :-)
VymazatFidelio
VymazatOpera o 2 dějstvich
Skladatel: Ludvig van Beethoven
Libreto: Friedrich Treitschk
Premiéra: 20.11.1805, konečná úprava 23.5.1814 ve Vídni
1.dějství: Na nádvoří státní věznice před bytem žalářníka Rocca se hašteří jeho hezká dcera Marcelina s vrátným Jacquinem. Dříve ho měla ráda, ale už půl roku, kdy u jejího otce nastoupil službu mladý Fidelio, nechce o něm slyšet. Fidelio je mladý, hezký jako panenka, ochotný a poslušný. Není proto divu, že se jí líbí. Rovněž si získal Roccovu přízeň, ten je dokonce ochoten dát mu Marcelinu za manželku. Jenže Fidelio z toho nemá žádnou radost, ani když mu Rocco ukazuje Marcelinino velké věno. Vyprošuje si jen dovolení, aby směl místo Rocca donášet vězňům stravu. Starý a unavený Rocco proti tomu nic nenamítá, ale musí ještě požádat o souhlas guvernéra věznice Pizzara. Ale ten má teď na starosti důležitější věci. Dostal totiž varovný dopis, že co nevidět na prohlídku věznice přijede sám státní ministr. Pizzaro už dva roky v nejhlubší cele neoprávněně vězní svého nepřítele Florestanta, kterého ministr již dávno považoval za mrtvého. Pizzaro se proto rozhodne k jeho rychlému odstranění. Ví, že se při tom neobejde bez Roccovy pomoci, a tak se ho snaží k tomuto hanebnému činu přemluvit, ale marně. Přikazuje mu tedy alespoň vykopat hrob přímo ve Florestantově cele v místě staré cisterny. Vraždu pak hodlá provést sám. Rozmluvu Pizzara s Roccem tajně vyslechne Fidelio. Ten pak ve svém monologu prozrazuje, že pátrá po jednom z vězňů, a odsuzuje Pizzarovo bídáctví. Vzápětí u Rocca vyprosí pro vězně malé ulehčení - alespoň krátký pobyt na vzduchu. Bledí a vychrtlí vězňové vycházejí na vězeňský dvůr a do sadu, ale po chvíli, kdy je zahlédne Pizzaro, musí být zahnáni zpět. Jen odkaz na slavnostní den králova svátku Rocca uchrání před Pizzarovým vztekem. Pizzaro mu poté povoluje, aby s vykopáním hrobu pro nepohodlného vězně pomohl také Fidelio. Ten je velice vzrušen. Dosud mezi vězni nepoznal žádnou známou tvář. Bude snad tajemný vězeň z nejhlubší kobky, týraný už dva roky hladem a nyní odsouzený k smrti ten, kterého hledá?
2. dějství: V úplně tmě ve vlhku hluboké kobky naříká na své utrpení jakýsi stín. Zmožen hladem usne, právě když vchází Rocco s rozechvělým Fideliem. Oba začnou kopat hrob při slabém svitu lampy, která nedovoluje rozeznat tvář vězně. Teprve když hluk vězně probudí, Fidelio poznává, že vězeň je skutečně ten muž, po kterém pátrá a kvůli němuž vstoupil do Roccových služeb. U Rocca mu vyprošuje trochu vína a kousek chleba. Vděčný Florestant žádá o předání posledního pozdravu své choti Leonoře do Sevily. Konečně je hrob vykopán a Rocco dává Pizzarovi znamení, aby vstoupil. Ten, zahalený do pláště, pln nenávisti k tomu, kdo chtěl kdysi odhalit jeho bídácké činy, vzpupně odkrývá svou tvář. Když ani teď Florestant, celý zbídačelý a ubohý, před ním necouvá a naopak ho zahrnuje svým opovržením, Pizzaro na něho napřáhne svou dýku. V tom však Fidelio vyrazí ze svého úkrytu a zadrží Pizzarovu ruku. Vyhrožuje mu revolverem a prohlásí se za Leonoru, Florestantovu choť. V okamžiku největšího napětí zvenčí zazní hlahol trub na znamení, že do pevnosti přijíždí státní ministr. Florestant s Leonorou, plni horoucího štěstí, v kobce osamějí. Na zámeckém náměstí lid očekává vězně propuštěné na ministrův rozkaz. Přichází i Florestant s Leonorou a ministr s dojetím vítá známého bojovníka za pravdu a jeho vzácnou ženu, statečnou Leonoru. Nařizuje spoutat Pizzara a Leonoře dává pokyn, aby sama Florestantovi sňala pouta. Ta ještě spojí ruce Marcelininy a Jacquina, a pak se konečně oddává svému štěstí po boku Florestanta uprostřed jásajícího lidu, který velebí její obětavost.
Zatím má co číst, jestli to vůbec umí, když píše tak uboze...
VymazatNebo mě můžete vystřídat. Ať je odměna sladká!!!
A proč bych četl každý plevel?
VymazatBudu pokračovat jednovětým výkřikem
Vymazatmarie se dnes asi zbláznila
Ne, ale plevelí tu stejně, jako to provozují druzí, třebas oranžový bubák.
VymazatPani Marii, zda sa, docasne preskocilo. Inak si jej pocinania zahlcovat nedavno otvorenu prilezitost na pokec neviem vysvetlit.
VymazatP. S. Az po napisani toho prispevku, tesne pred odoslanim som si vsimol, ze p. Gaia ma rovnaky nazor.
Pořádám externí disky, resp. chci promazat a formátovat ty první, které jsem si kdysi koupila, na 200-300 Gb, to na mé shromažďování hudby, filmů a mluveného slova stačilo jen v počátcích.
OdpovědětVymazatNahraji na to svou sbírku pohádek, večerníčků atd. pro vnuky, dám jim to k narozeninám, dcera a snacha budou mít nepřeberné množství poslechu pro děti.
Přitom narážím na věci z minulosti, na které jsem už skoro zapomněla. Nebojte, není to nic hrozivého! :-)
Někdy kolem roku 2007 jsem se zbláznila do kabelek Vuitton, mám asi dvě, dceři jsem koupila jednu k promoci, pak jsem si pořídíla malou Diorku a... pak mě to pustilo.
Taky jsem je najednou neměla kam nosit, po smrti muže jsem moc společensky nežila, tak je mám v kufru v originálních pouzdrech, s fakturami, a bude je po mně dědit dcera se snachou. No nejsou to žádné miliony, ale sto tisíc v tom je. našla jsem fotku tehdejší sbírky (s tou dceřinou vlevo nahoře a bez Diorky):
https://i.postimg.cc/wjQ7xNh5/kabelky.jpg
K tomu dodám historku. Moje známá nevěděla o kabelkách nic. V 90. letech jí tchán, který byl ve slušném postavení, přivezl z Paříže takovou kostkatou kabelu. Ona ji nosila na nákupy, a časem ji vzala na Moravu do chalupy, a nosili v ní ze sklepa brambory. Když jsem jí seznámila s kabelkami, zjistila, že je to jedna za cca 35 tisíc, ovšem zrestaurovat už nešla, tak mají jednu z nejdražším kabel na brambory ve střední Evropě. :-)
To jste dala sto litrů za takovouhle nudnou tašku?
VymazatKdyž na to má, proč ne? Každý nemá dobrý vkus.
VymazatDávám přednost střelenějším kabelkám, ať již našim, Ruským, nebo Anglickým. Ovšem, kdyby to šlo, ... vzpomínám na aktovky z vepřovice :-) Ale to bych byla fakt za blázna, něco takového hrdě nést do společnosti,....
VymazatNáhodou, z vepřovice bývaly patrontašky,kdysi velká móda, nezničitelné a ty se daly vzít jak k teplákům tak plesovkám
VymazatTo byly snad nejpraktičtější kabelky,co jsem za život měla
dnes se spíš vyrábí z hovězí usně.
VymazatPamatuju, že stařeček měl jako švec plno různých kůží i dalšího materiálu na opravy bot, dokázal vyrobit i boty, kabelku,... A my jako děcka o prázdninách vyráběli pantofle pro panenky,... Ale to je dávno. Hodně dávno. Ale vůni kůže mám ráda, kdysi jsem si kvůli tomu na trhu koupila cosi z kůže , jen abych si mohla přivonět.
To můj děda byl dokonce vyučený sedlář,ale tohle řemeslo po 1.světové válce rychle vzalo za své. Ale různá šídla a ohnuté jehly máme v garáži pořád.
VymazatA dát dceři k promoci tašku pro důchodkyni a koupit za ty prachy tolik stejných? S tím vkusem vám dnes dám za pravdu.
OdpovědětVymazatDěkuji.
VymazatNení třeba číst to množství výplodů, stačí jenom pár slov a hned se člověk pobaví.
Já se jednou taky práskla přes kapsu a koupila si kabelku desigual za 2 a půl litru,ale docela mě to zklamalo, po roce se začla loupat a rozkládat úplně stejně jak ty levné
OdpovědětVymazatAkorát měla stejný vzor jak šaty a ještě šátek to se málokdy vidí nebo sežene a každý to obdivoval,kde jsem to sehnala ( na netu)
Ale na druhou stranu zas ty první dámy v Americe,že mají na inaugurace vždy stejné kabáty k šatům, to mi přijde takové nudné a usedlé, tak pro starý matrony.
VymazatAle já měla kabelku šátek a šaty a ten Desigual je hodně barevný, to šlo, ale kabát jsem k tomu už nebrala i když ho měli
Gaio, vám připadá nudná, mně nudná nepřipadala, každý má jiný vkus. Dceřina kabelka stála cca 16 tisíc, ty moje tak dvacet. Tehdy jsem to z nějakého důvodu potřebovala, dnes je už mám jen jako investici.
OdpovědětVymazatMožná, kdybyste dostala pravou Vuittonku, tak byste změnila názor? :-)
Snobství
VymazatJde možná i o kvalitu materiálu a zpracování, třeba i vnitřní uspořádání. Možná i barvy jsou ve skutečnosti živější.
VymazatA značka? No, tady by to nikdo neocenil. a já za dámu nebývám.
Vlastně - co já to dala dceři k promoci? Já to zapomněla, musím zavzpomínat,... á, už vím - sadu šperků, to ona ráda a sluší jí....
České granáty zdědila po manželce dcera.
VymazatOmyl.
Vymazatdříve jsem jí pořídila šperky - naušnice + přívěsek vyrobený se semen stromu Huayruro, k promoci sadu ze stříbra, které má ráda.
VymazatSama šperky nemám, jen něco málo z křišťálu a kamenů, ale nenosím to, ani prsteny, či hodinky na ruce nemám,...
Já na kabelky nejsem. Moje babičky měly každá jen jednu, nosily v ní růženec a zpěvník do kostela. Moje máma měla asi dvě, černou a hnědou, když šla na pohřeb nebo tancovat. Já jsem vždycky vystačila s málem, dvě kvalitnější kabelky jsem si koupila až v poslední době, a stejně je nenosím, do společnosti se nechodí. Takže za mě bez názoru.
OdpovědětVymazatJá to, marie, taky nehodnotím, jen sama sebe sleduji jakoby z odstupu. Našla jsem tu fotku, když jsem dnes mazala věc z disku, je stará dobře 13 let.
VymazatCo mě k tomu vedlo? Nevím. Byla jsem tehdy kabelkami doslova posedlá, mám ještě jednu Pradu a černou Diorku do divadla. Nějak to pro mne bylo důležité.:-)
Ale co, mám je a hotovo. Holky je podědí, a když tak je prodají.
Komu? Onošenou kabelku bych nechtěla ani zadarmo.
VymazatGaio, vy jste komik :-)
VymazatJo, tak to by bylo hodně zvláštní téma. Zajímavé. Do čeho se nám promítá minulý život... Já zjišťuju, že si spoustu věcí, zážitků z rodinné minulosti za poslední desetiletí velmi špatně pamatuji. Budu muset najít staré diáře, snad jsem si tam něco zapisovala, co se podnikalo... kde jsme všude byli na výletech, dovolených, návštěvách, děti na táborech a zájezdech. Úplně se mi detaily vypařily z hlavy.
VymazatZato si pamatuji podle štosů not, kde jsme hráli tu a tu symfonii, kde s námi vystupoval který herec, jak jsem všude chodila s pouzdrem s houslemi - ale to bylo už dávno. Škoda, že jsem si na žádný disk nic neuložila, jen samé věci a texty do školy.
Já jsem dost ukládala, ale teď nepotřebné mažu. Narážím na fotky, třebas u nás na zahrádce v lednu 2010.
Vymazathttps://i.postimg.cc/ZqmQdVwQ/zahradka.jpg
To jsme byli s mužem šťastni, děti dostudovaly, pracovaly, začaly žít svůj život, my si zvykali na život ve dvou, chodili jsme tancovat, konečně si zase užívali, vůbec jsme netušili, jak si s námi osud pohraje.
Já měl botasku.
OdpovědětVymazatDo společnosti?
Vymazatpokud to vyráběl Baťa z kvalitní kůže, bylo to trošku větší než A4, s možností dát to přes rameno,... jo, také bych nepohrdla. I když dnes bych to již neunosila,... a podobnou umělotinu mám, není kam to nosit.
VymazatNemohu si vzpomenout, kdy jsem použil nějakou tašku kromě plastové na potraviny. Volné ruce nade všechno.
VymazatMáte náprsní kapsu,ale to se pro ženy nehodí. Nebo chodit s vyboulenými kapsami? Či v zadní kapse mít občanku a hřeben,vzor buranství
VymazatPředevším platební karty, hřeben nepotřebuji. :)
VymazatHřeben v zadní kapse nosili havíři, ne burani.
VymazatJiný kraj jiný mrav
VymazatJo, tuhle jsem koupila dceři, jmenovala se Bloomsbury, šly jsme do prodejny v Pařížské, dala jsem dceři limit do 20 tisíc, tak si vyzkoušela pár kousků, a nakonec si vybrala tuto + peněženku.
OdpovědětVymazathttps://www.luxurybags.cz/kabelky/32135-louis-vuitton-bloomsbury-pm-damier-ebene-canvas
Teď zřejmě podražily, jako vše.
Byl to pro ni zážitek, ráda ji nosí při vhodných příležitostech. Synovi jsem pak k promoci koupila koženou bundu, pánskou koženou tašku, peněženku atd., taky do dvaceti, aby to bylo spravedlivé.
Promoce je jednou za život, syn měl na technice červený diplom, tašku i bundu má taky dodnes...
Jsou to mezníky života.
Já dostala k promoci devizový příslib a odfrčela do Jugoslávie. Dárek lepší než nějaké krámy. A stalo to tisíc jen deset.
VymazatDcera má vkus jak nějaká matrona. A koukám,že ta bloomsbury kradla nápady té Dior nebo naopak.Stejný vzor stejný tvar stejný střih.plagiat té první fotky
VymazatGaio, co soptíte? Kritizuji já vám snad výběr vůní?
OdpovědětVymazatVy jste takový střelec, nečtete pořádně a hned pálíte od boku.
Vám jsem kabelku nekoupila, tak co?
Co váš syn, jak snáší onemocnění?
O snobství má pravdu.
VymazatPrší Vám do nosu.
Všeználek nám sděluje svá moudra o dámských kabelkách. Znalec v oboru.
VymazatA Vy se otíráte o rodinné příslušníky cizích lidí.
VymazatObsedantně-kompulzivní porucha.
Jste záměrně hluchý a slepý, když jde o Vaše oblíbence, ZB? Gaia se kompulzivně negativně opřela do Aleniny dcery a jejího vkusu "matrony", a Alena se stejným tónem nesmí bránit - hned je to "porucha"?
VymazatNa urážky jste nejlepší! Bohužel Vám prší nejen do nosu, ale do hlavy, a hned to vytéká spodem.
Gaia se ozvala ad rem, Alena ad persona, své potomky zmínila jako první Alena vychloubáním o kožené bundě atd.
VymazatOstatně hádku v této jamce zahájila Alena, což si každý může ověřit.
Úrovně Vaší urážky o omotání kolem prstů jsem nedosáhl.
Na základě mnoha Vašich zdejších výstupů si dovolím také jedno zhodnocení "ad hominem": Jste ukázkový manipulátor! Na mě si ale vylámete zuby, nestojíte mi za reakce. Jediné, co je mi teď líto a co budu postrádat, je milé, přátelské a konstruktivní prostředí v Noře, které Vaším příchodem a Vašimi neustálými invektivami a arogantními výstupy (dřív jsme tu tomu říkali "ochcávání kotníků", to bylo také výstižné) zaniklo.
VymazatI když jste se převlékal za Nováky, amaty a bůhvíkoho, vždy to bylo stejné.
A útok na Aleninu dceru je útok ad hominem, nikoli ad rem, vy latiníku. Tohle já bych si líbit taky nenechala!
VymazatNebyl, u Aleninu dcery se jednalo o věc.
VymazatČím víc se s hovnem mažete, tím víc smrdí.
A když napíšu, že jste blbec, protože se vám ne/líbí moje kabelka, tak je to taky "o věci"? Přemýšlejte přece konečně. Nešlo už o design kabelky (a vůbec, to že se někomu líbí nebo nelíbí vzhled a cena kabelky, může být záminkou k tomu, aby druhého hrubě napadal a urážel dokonce i jeho dceru, za to, že má jiný vkus??), ale o útok na osobu, které se líbí něco jiného než mně a nebo je ochotna dát peníze za něco jiného než já. Za to je "matrona" atd. ...
VymazatNapadat a urážet ostatní do této jamky přišla Alena. Že s ní držíte basu je jenom Vaše rozhodnutí.
VymazatOtázka Aleny na zdraví syna gaii byla chucpe.
Nu, vzhledem k tomu, že Gaia ráda a často rýpe do vnoučat a potomků ostatních, ba dokonce i vyčítá a podivuje se, proč je porodili do dnešní doby, apod., tak by mě taky zajímalo, proč o svých potomcích tak umanutě mlčí - na A.cz se o nich několikrát psalo, že je má. Jen jsem neměla odvahu se jí na ně přímo zeptat. Pro upřesnění, nemusím to vědět. Ale koledovala si o to, to tedy ano a hodně.
VymazatMně je jedno, co a jak Gaia, v minulosti jsem zaznamenal, že prý jí všichni umřeli, jenom mi přišla ta otázka příliš.
VymazatVaše angažovanost mi připadá fandovská.
Ano, fandím lidem, se kterými jsem na jedné struně. Ale ani ty ostatní nemusím hned napadat a urážet. Kdybych tu na každého, s kým nejsem tak úplně zajedno, vyjela jako Vy, tak by nora měla už nejméně 3000 krtinců a dávno by se zhroutila. Všechno se dá říci slušně nebo taktně, a ne hned nejhrubší urážky do snobů a matron... když vlastně ani o nic nejde.
VymazatVy svoje vyprodukované urážky za urážky neuznáváte, to už jsem měl možnost poznat. Tříska v oku bližního vidna, kláda ve vlastním ne, že jo.
VymazatNa Vás mi vadí, že druhého nenecháte žít s jeho názory a do všeho musíte strkat nos a vše OPRAVOVAT PODLE VĚDECKÉHO NÁZORU. Tím jste úplně zničil svobodu v Noře. Kdokoli by se tu zmínil o čínské medicíně, homeopatii, víře v Universum nebo jiných druzích víry, o věcech duchovních a ne jedině a pouze o té Vaší matérii, kterou fanaticky uznáváte a vyznáváte, tak Vámi bude zesměšněn a napadán všemi prostředky. Zažila jsem to -a pouze od Vás, nikdy od nikoho jiného - mnohokrát! Přitom čínská medicína např. vůbec nepracuje s hmotou, ale s energiemi! A po celém světě vznikají její léčebná centra, pokud už tam dávno úspěšně nefungují.
VymazatRudý hadr pro Vás, že?
Jestli nemůžu v Noře říkat své názory na svět, protože je zdejší Koniáš odsoudí a zesměšní, tak pardon - nemám tu co dělat. Leda sem tam někomu přizvuknout, psát o operách, kterým naštěstí nerozumíte, a hlavně držet hubu - pak jste spokojený. A ženská by vůbec mluvit=blábolit neměla, tak by to bylo nejlepší.
Vylila jste si srdce, dobře. Nesmysly čínské medicíny vyvracet nehodlám, pouze kritizovat. Je mi jedno, co si kdo o tom myslí, není mi jedno, když mě kdokoliv za kritiku napadá. V tom vyniká Vaše kámoška, takže tak.
VymazatUž mě to nebaví, sbohem.
Byl jsem nezdvořilý, omlouvám se.
VymazatTužka napíše,....Mezníky života,...to je dobrý pojem. Používám ale křižovatky života,...nebo výhybky života,...to je tou celoživotní častou dopravou,...hlavně vlakem.
OdpovědětVymazatBylo krásně, osm stupňů,....taje, taje, stopa na krpálu, kterou jsem si udělala opakovaným výšlapem a sjížděním se už místy propadla na trávu,....tak budu pausírovat,....třeba zase napadne,...slunce začíná mít sílu,...už je to veselejší,....
Tužka.
Marie, jak poslouchám Donizettiho marii di Rohan, tak vám dám k poslechu jednu árii ze 3. dějství
OdpovědětVymazatZpívá Annick Massis „Infausta Imene, Havvi un Dio“
https://www.youtube.com/watch?v=FC01O6_mEYE
Je to dojemné. Snad s hobojem? To miluji, když se hlas prolíná s dechovým nástrojem.
Jinak se podivuji, co jsem tu vzbudila za vášně, já jsem to napsala jen tak, spíš s podivem, co člověka v určité etapě života napadne.
Pohrdání není vášeň.
VymazatJinak, Marie, zítra budeme mít Toscu s mladým Domingem, to ještě Met nedávala. A je tam program na dalších 14 dní, asi plánují celý "tmavý" měsíc, proč ne! Třebas Dialogy Karmelitek s Jessye Norman, to bude jistě zážitek.
VymazatPěkný výstup.
VymazatDomingo má teď profilový pořad v TV, možná se podívám, je to zde:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10325793390-placido-domingo-me-nejvetsi-role/21138255000
Dnes tu bude pusto.
OdpovědětVymazatOno to možná bude dobře. Došlo to dost daleko.
VymazatCelý včerejší den nebyl doma můj kocourek, měla jsem o něj starost, ráno už stál na značkách, ale je nějaký zmuchlaný. Tak jej nechám odpočívat, ať se z toho rychle dostane. Je to moje vypiplané koťátko, málem umřel, pomohla jsem mu krmením injekční stríkačkou a vodou z Hlubokých Mašůvek. Ta má léčivé účinky, to je místo s neuvěřitelnou energií.
Je pod mrakem, včera tu bylo jaro, začnu přemýšlet o výsevu nějakých kytek, zeleninu nechám na kamarádovi, má skleník, sadba od něj je krásná a zdravá. Hezkou sobotu všem, kdo zbytečně nesejí vítr ;o)
Pro jistotu zopakuji letošní palindrom: 12.02.2021
Vymazatpalindrom - musela jsem si vygůglit, co to vlastně znamená, a tak už vím :-) a komplex méněcennosti z neznalosti mne přešel :-)
VymazatJako mladá jsem měla plno komplexů, bolístek, a tak jsem si občas koupila šaty, nebo prostě něco nového, aby mne to "zvedlo". Samozřejmě podle mých tehdejších skromných fin. prostředků.
Pokud tedy někomu pomůže ona Vuitonka, proč ne. Ale myslím, že to období má paní dávno za sebou.
Opravdu ke štěstí ani hadříky, či kabelky nutné nejsou a člověk je bez toho nezávislejší, svobodnější. Skvěle vyhazovat zbytečnosti umí má dcerka, a tak se do toho zas pustíme až pomine její únava z "covidláku".:-)
"palin" jsem měl spojeno s pálinkou.
VymazatMađarská Barackpálinka, jóvan.
VymazatTo: ZdenekB
OdpovědětVymazatKrásné jmeniny - ať jste kdekoliv. Vybrat jednu skladbu si netroufám:
22x z Idiot Prayer / Nick Cave alone at Alexandra Palace
https://www.youtube.com/watch?v=gg5Ots83oH0&list=PLOjIk8snVJPvlba_xy--4s9mqOI7Q8RGj&index=1
Hm, předběžná podmínka pro živá vystoupení se mi jeví docela krutá...
To: JAHA a Ládik!!!
Dík za Muráň - "pocestovala" jsem si. Kdo ví, kolik ty cyklotrasy skrz ročně přilákají duší, nejspíše ale vylepšily značení. Neb se tam s mým jedincem kufrovalo r. 2006 kolem Tisovce v občas liduprázdné krajině - třeba pasekou na Fabovu holu. V PC mám jen modranku karpatskou, už jsem ji tu jistě dávala - fotečky jsem si velmi považovala až do doby, kdy jsem v muzeu na Hostýně zjistila, že se vyskytuje i tam (nikdo z mých známých či já ji tam ale zatím neviděl):
https://www.zonerama.com/Bj10/Photo/6281533/227593164?secret=X2nxD7F2643pukpcMy4jL0MmL
Pěkné těšení, Ládiku!!! - vezměte to virtuálně třeba i do skanzenu Vydrovo.
To: Liška
Našim mladým se ztratil tmavý Mour a zrzavec Garfield, co se tolik bojí jejich šiby, se nastěhoval k nám. Také se dnes vrátil z toulek až na třetí zavolání.
Pusto tu dnes nebude a možná jsou Maruška i paní Alena na svůj včerejší heroický mluvnicko-kopírovací výkon pyšné i dnes. Kabelková debata je z mého hlediska hodně úsměvná, ty účtenky v nich z paměti už nevymažu.
Nekomplikovanou sobotu i neděli všem, jdu vyrábět zelňačku. Na psanou v příštím krtinci. ☼
Dostala jsem kabelku Burberry, nosila jsem ji hrdě, ale měla lakované uši a začaly se loupat. Bohužel mi ji opravili dost bídně, tak jsem někam kabelku odložila. Později jsem zjistila, že šlo o kus za minimálně 20... Nu co už. Vuitonky jsou investice podobné jako do šperků, obrazů, prostě to tak je. Po jedné jsem toužila, viz podoba cca
Vymazathttps://www.armadio.cz/louis-vuitton-ursula-multicolor-shoulder-bag/
Jenže byla kolem třicítky, tak jsem lišákovi řekla, že ne. On by mi ji dopřál, ale co tady ve Znojmě s vuitonkou, stejně by si mysleli, že je od Vietnamců z tržnice.
Jo, peníze jsou pomíjivé a dají se lehko nahradit novými penězi.
VymazatMilá Jaguško, ano, těším se na pokračování kulturní osvěty. Hezký víkend, u nás prší se sněhem.
VymazatTak tahle kabelka už je hezčí to bych možná dala,tak za 12 stovek maximálně. Ale myslim,že tyhle kabelky se budou loupat stejně jako kterékoli jiné ,možná trochu později,ale budou. Takže teď je mojí favoritkou tato za 279 Kč a nemohu vynachválit. Je to kabelka,ale když něco koupím,tak unese 5 kilo,což je maximum i pro mě a neolouoe se,neb ucha jsou textilní
Vymazathttps://www.sportisimo.cz/reaper/shopstar/317421/
Tužka napíše,...kdo seje vítr, sklízí bouři,...ne vždy,...někdo dokáže trávit čas za větrem,...
OdpovědětVymazatJe špatné období,...když jdu z nákupu, tak cestou míjím vývěsku pohřební služby.Dnes ráno poprvé byla plná, úplně nadoraz,...a ještě dali tři parte do euroobalů, připínáky k rámu. Celkem devatenáct parte z našeho města, Většina 85-90*,...ale taky 52, 67, a dva 71. To jsem ještě neviděla, takové množství úmrtí během tří dnů,...
Tak bacha,.....konstelace hvězd je příliš, příliš rozkolísaná,...i tady je ti znát,...tak klídek a nohy v teple. Hvězdy nám jsou nepříznivě nakloněny a na mnohém se mohou podepsat.
Tužka.
ad. Pohrdání není vášeň.
OdpovědětVymazatCo k tomu blíže? Co to vlastně je? Říci nadávkami či invektivami někomu že je XXXX, sypat mu zlaté zrní, apod. co to vlastně je? Zloba z bezradnosti, že druhý "nejede" podle jeho představ, požadavků?
No, syn je Zdeněk, tak se asi chvíli setkáme, ...
Negativní emoce
VymazatNegativní emoce,,, Ano, "vidím" to podobně. S tím, že "vysílající člověk si je nemusí uvědomovat.
VymazatTahle si je určitě uvědomuje a vysílá je záměrně.
VymazatReagoval jsem na Alenin 'údiv', jaké prý vyvolala vášně.
OdpovědětVymazatMůj zeť je také Zdeněk.
Ano, vím, nač jste reagoval :-)
VymazatTen náš dostal nepečený dort :-)
Náš si koupil další kytaru.
VymazatPokud umí hrát a baví ho to, je to fajn. Co si k onomu dortu pořídí, netuším.
VymazatAmatérsky se učí. Dcera hraje na housle. Vnuk si hraje na počítači.
VymazatUčila jsem se dlouhé roky hrát na klavír, měla jsem k dispozici křídlo. Sestry měly housle, tata hrál na harmoniku, i když noty neznal....
VymazatJá se učil na klavír šest let až do stadia, co s tím. Na konzervatoř jsem jít nechtěl, ani hrát na v kapele, takže nic z toho. Pianino jsem prodal, když jsem likvidoval domácnost před prodejem domu. Teď mám 2 klávesy s mnoha funkcemi, které studuji. Měl jsem i akordeon, prodal jsem ho po infarktu, peníze mi ve vlaku ukradli Romové, když jsem nedopatřením usnul. Táta hrál na housle i na pianino, ve vyšším věku už nic moc. Housle zdědil starší bratr, později však ztrácel sluch a neudržel tóny, tak je vyměnil za mandolinu. Manželka hrála na kytaru, akordy jsem jí napovídal. Co Čech, to muzikant.
VymazatAno, dá se to tak říci, má dcerka se naučila v dětství v lázních trochu hrát na zobcovou flétnu, ale již nehraje.
VymazatMě hraní znechutila LŠU, takže jsem klavír ignorovala a nyní jsem bez klavíru. Ale občas jsem si ráda zazpívala, pokud mi dech stačí,...
Za mlada jsme zpívali My jsme Valaši, jedná rodina... Teď si občas zazpívám s Rádiem Signál písničky z doby mého mládí, ty tam hrají pořád a já se divím sám sobě, kolik jich si pamatuji.
VymazatV naší rodině bylo dost muzikantů, zpívalo se, když vzal při nějakém rodinném setkání tata harmoniku, my zpívali, strýc byl hudební skladatel, teta z druhé větve učitelka hudby, já jednu dobu předzpívávala ve skupině přátel,... Ano, zpěv je důležitou součástí života. Mé děti bohužel dobře nezpívají, stejně, jako můj manžel. No co už, nebylo jim dáno do vínku...
VymazatV Rusku pomalu začíná Majdan.
OdpovědětVymazatTen Navalený je umělý konstrukt nebo je za ním politická strana?
VymazatNěkde píšou, že si Deep State připravuje novou adeptku na presidenta- paní Navalnaju. Proto je teď život Navalného ostře střežen tajnými službami Ruska, jeho smrt by byla spouštěčem.
VymazatKamarádka od Tichanovské... asi.
VymazatMá svou partaj.
OdpovědětVymazatJe to sice pomocka pre vyucovanie deti s urcitymi problemami, ale myslim, ze nam vsetkym neuskodi si to pozriet a porovnat. Ide o tabulku ZS Felix, asi treti obrazok vpravo, kde su v jednom stlpci (sivom) zafixovane nastavenia a druhom (zltom) nastavenie osobneho rastu:-).
OdpovědětVymazathttps://www.facebook.com/ZSFelixLM/
Mám přísný Adblock Plus, nepovoluje reklamy, to by mě zahltilo...
VymazatNevidel som tam reklamu. Je to stranka skoly. Ale ten Vas Adblock asi to berie ako facebook kompletne. Bohuzial, zatial som nenasiel v slovencine, alebo cestine zdroj mimo facebook.
VymazatEste mi napadlo, ze koncom roka davala moja sesternica rozhovor jednemu casopisu. Je to dlhsie citanie (to ak by niekto nemohol zaspat:-)), ale myslim, ze je tam vela poucneho o tom, ako koucovat nielen inych, ale hlavne sam(a) seba.
OdpovědětVymazathttps://lnk.sk/dmj7
Uvidime to niekedy na mori?
OdpovědětVymazathttps://www.tyzden.sk/kultura/70360/pri-rieseni-problemu-s-odpadom-v-oceanoch-spojila-uzitocnost-a-estetiku-slovenska-architektka-ziskala-za-navrh-cistiacej-stanic/?ref=tit
Gaia napsala zde, že měla návštěvu a druhý den jí návštěva nahlásila, že má covid. Vedle u Vidláka se ptala na totéž, s tím že se jedná o její známou a jejího syna. Tak jsem si z toho dovodila, že u Gai byl na návštěvě její syn s rodinou. Omlouvám se. Nechtěla jsem ublížit, jen jsem chtěla odvést Gainu pozornost od "mých kabelek".
OdpovědětVymazatKdyž budu nadále procházet své externí disky, slibuji, že podobnou věc sem už nedám, netušila jsem co se tu rozhoří za debatu.
Liško, máte pravdu. Samozřejmě tyto kabelky jsou drahé jen značkou, jinak jsou to obyčejné kabelky, které se odřou, loupou se jim ucha, rozbije se jim zip atd. Já jsem pochopitelně také skončila u kožených kabelek, českých, ty vydrží dlouho a při dobré péči je člověk může nosit léta. Fotku jsem sem dala jen jako povzdech, co člověka může během životní pouti napadnout.
Ale alespoň se zde ukázalo, že je platné úsloví: Podle sebe soudím tebe.
se jedná o její známou a jejího syna. Tak jsem si z toho dovodila, že u Gai byl na návštěvě její syn s rodinou.
Vymazat... Podle sebe soudím tebe.
Přesně.
Vy jste psala o investici do kabelek a teď přiznáte,že se jim loupou ucha a rozbijeji zipy. To právě nechápu,co je tohle za investici a kdo by vám dal sto litrů za tašku bez zipu jen kvůli nějakému logu a prý jsem komik.Ono se může prodělat i na zlatu a jeden čas byla kampaň na investiční zlato a ono pak šlo dolů https://investice.finance.cz/zpravy/finance/464164-sporeni-do-zlata-se-nevyplati-provereno-100-lety-historie/
Vymazata vy byste chtěla vydělat na oloupané tašce
Gaio, o loupajících uchách jsem psala já, Alena jen navazuje, že jsou to věci podléhající opotřebení, jako každá věc určená k užívání. Na fotkách byly vuitonky naprosto v pořádku a obchodovatelné, pokud by je chtěla prodávat. Ale četla jsem, že je zdědí dcera se snachou. Tedy nic o vydělávání na nich. Někde se tu ztrácí chápání, nebo ochota chápat napsaný text.
VymazatJeštěd včera z Prahy:
OdpovědětVymazathttps://imgway.cz/s/19F1
Přitěžujete stativ kamenem?
VymazatTo je z ruky opřené o dveře resp. zábradlí lodžie.
VymazatBylo dost pošmourno, netrpělivě čekám na Krkonoše.
To jsem nevěděla,že tam je takový výhled
VymazatTen mám přímo z garsonky.
VymazatAž někdy přijedete do Prahy, můžete mě navštívit. :)
Mám deku dva dvacet
OdpovědětVymazatnebudu čas ztrácet
hupnu rychle pod ni.
Tak je to den po dni
tolik dlouhých roků
furt pryč, bez pokroku.
Co je sladší než med? Spánek.
Vymazat( z Chytré horákyně)
Mám plyšové potahy a už se do nich večer těším a ráno se mi z nich nechce. Asi koupím nějaké žíněné,aby se mi v nich nelíbilo.
VymazatTužka napíše,....četla jsem si,...na jeden zátah příspěvky od rána,...život mě naučil,...jsem velký pozorovatel cvrkotu kolem od dětství,...fakt je mnoho kategorií různých povah,...psychologické tabulky to neobsáhnou zařadit.
OdpovědětVymazatO některých jedincích jsem věděla zavčas, co a jak,....jiní to dokázali maskovat roky,...a pak bác-ho,...selhali v základních věcech, bylo to nečekané, nepředpokládala jsem to,...ale to bylo v dětatví a mládí,...dnes svou obezřetností a nedůvěrou jsem dokázala předejít v životě značným problémům,...
A na internetu,....jistě,...je to podobné jako ve skutečném životě,...jen mi to je vzdálené, hezkyčesky kdesi u ******,...nač si to připouštět,...jdu si svou cestou,...rozesírači i virtuálních vztahů byli, jsou a budou....je třeba s tím počítat. A zaobalovat to budou do různých tvrzení, podsata zůstane.
Problém je ve spoustě informací, které se proplétají, čte se nepozorně,...navíc čeština má své významové chytáky,....viz: Tvoje stará pila, leží ve sklepě. Tvoje stará pila leží ve sklepě.
Na skikrpál mi padal déšť se sněhem, tak nic,.prošla jsem les, naplnila krmítka,...svého jediného zajocha jsem zase nepotkala, ale stopy u sena byly,...a ubylo ho,...třeba jich je víc,...kdo ví,....
Tak klídek, zítra může být ještě hůř,...
Tužka.
No to mi neříkejte, já už si před chvílí na vaše varování vzpomněla. Snědla jsem kokosovou tyčinku!
VymazatCo se nevyřkne,se nestane.
VymazatJako včera 13. komnata Míši Kuklové. 4 roky si myslela,že má rakovinu prsu,prý poslouchala hlas svého těla,běhala po doktorech,4. rok ještě v srpnu nic a lup,v listopadu nádor,v lednu už bez prsou a prý se jí ulevilo.
Omotal ji v ruce s tužkou.
VymazatOmotal ji v ruce stužkou.
Tužka napíše,....asi v tom mám chaos, vyřknout, nevyřknout, stane se, nestane,...i když,...věřím na svého Anděla Strážného, že on mi to řídí,...
OdpovědětVymazatOd prvního dne, kdy jsem zůstala sama bez svých pěstounů si vždycky přeji těsně před spaním krásné sny, a aby oni ke mně ve snu přišli mě potěšit,....říkám to polohlasně,....snů mám spousty,...ještě ani jednou se mi o nich nezdálo,..ani o mé nevlastní prababičce.
Teda, jen jednou, jedinkrát se mi zdálo, sen jak skutečnost, že k ní jdu na návštěvu,...její Puntiček, takový černo-bílý venkovský voříšek, mi daleko přišel naproti a mluvil na mne jako člověk,...že mne čeká, těší se,...a pak pes zaběhl někam do stráně,...hájenka nevlastní prababičky byla v údolí kousek nad potokem,...tak jdu k hájence,...a ona tam chaloupka nebyla, nic, pustina bez keřů jasmínů a šeříků,....v tom snu. Jinak, ve skutečnosti hájenka vyhořela, nezjistilo se proč, zůstal jen komín a severní kamenná stěna z pískovcových štuk,...určitě by je rozkradli, tak jsem je zaházela větvemi a listím,...vznikl zarostlý val. Je to tm dodnes,...a teprve v roce 1992 jsem se dozvěděla, že to vlastním,...zjistili to energetici, když stavěli nové stožáry na elektřinu a chtěli údolím projíždět,...tak dohledávali majitele pozemků,...tak jsem se to dozvěděla,...na katastrálním území to bylo zapsáno,...zařídila to ona, nejprve to přepsala na diecési, jako správce mého majetku, který to má po dosažení mé dospělosti přepsat do mého vlastnictví. Diecése to splnila,...dozvěděla jsem se to až od energetiků.
Některé životní události, které mě dostihnou, jsou z mého pohledu zcela mimo běžnou, životní časosběrnou logiku.
Tužka.
Jednou,za feudalismu,když Tužka byla sirotek...
VymazatKaždému se to nepoštěstí, že Gaio.
VymazatOd diecéze jsem nikdy nic nedostala
VymazatAd:Tuzka
VymazatPodobne pribehy od Vas mam rad.
V pátek vydalo americké velvyslanectví v Rusku nouzové „varovné prohlášení" o opozičních demonstracích v Rusku na podporu Alexeje Navalného. Velvyslanectví oznámilo trasy a hodiny očekávaných shromáždění ve všech ruských městech a vyzvalo občany USA, aby se „těmto místům vyhýbali". Ambasáda poznamenala, že v Moskvě „se protestující hodlají shromáždit na Puškinově náměstí kolem 14:00 a pochodovat směrem ke Kremlu".
OdpovědětVymazatCo to bylo - doporučení nebo směrnice? Ani organizátoři demonstrací takové plány neoznámili. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že tato oznámení budou považována za hrubé zahraniční zásahy do ruských vnitřních záležitostí a následovat bude „silná reakce".
http://www.novarepublika.cz/2021/01/spontanni-demonstrace-za-osvobozeni.html#more
Kedze americania vedia vsetko, tak vedia aj kde a o ktorej budu ludia demonstrovat:-)
VymazatP. S. Organizatori, novinari, televizne staby to urcite pochopili, co "tim chcel basnik rici":-). Pokial je to, samozrejme, pravda, co uverejnila NR, :-).
No, asi je to pravda. Nasiel som to i na TASR, a to by mala byt seriozna tlacova agentura.
Vymazathttps://www.tasr.sk/tasr-clanok/TASR:20210123TBA01269
Sněží zběsile http://imgway.cz/s/19H5
OdpovědětVymazatTady pocukrováno
OdpovědětVymazatBabiš dostal další dávku
OdpovědětVymazatuž nebude za padavku
odloží svůj respirátor
osušit na radiátor
může směle mezi lid,
není žádný invalid.
Prokáže se kovidpasem
projde každým zátarasem.
No a co, kdo už by měl být přednostně očkován, když ne premiér a členové vlády?
VymazatU nás taky cukrovali, sluníčko mělo snahu vyrazit, ale mraky mu v tom zabránily. A než jsem odeslala, slunce mraky porazilo a svítí na nás i na tu trochu sněhu ;o)
OdpovědětVymazatTužka napíše,...Gaio, díky,...nejsem sirotek,...jsem NIKDO,...neznám svou matku, a ani otce,...tak nemohu být sirotek,..pokud jsou dlouhověcí a přivedli mne na svět v brzském svém mládí,...tak třeba ještě žijí,...třeba poťouchlost náhody mne ten temný start do života ještě rozkryje.
OdpovědětVymazatPokračujte,....třeba se od Vás dovím něco zásadního a nového, co mi ledasco v životě vysvětlí.
V každém případě jsou Vaše glosy na můj účet zábavné,...
Tužka.
Myslim, ze skutocny otec a matka su ti, co Vas vychovali. A podla Vasich spomienok - dobre.
VymazatTakze nie ste NIKDO a v tom "temnom starte" a Gainych pripoviedkach by som sa zvlast nesprtal a nezatazoval sa tym. Vsetko je tak, ako ma byt.
Hlavně jste dobrý člověk.
Vymazatna rozdíl od gai
VymazatKaždý má svou karmu
VymazatJednostranné.
VymazatTužka napíše,...díky,...fakt už to neprožívám,...ale přiznám, měla jsem období, kdy jsem to nesla těžce,...pátrala jsem,...když se mne někde ptali na otce, na matku,...tak to odvalit výhýbavými řečmi do autu, když nechcete říct pravdu, a nechcete lhát.
VymazatAno, mám svou karmu,...a taky si do ní vstupuji, někdy i zásadně.
Dám ještě něco ze svého života.
Byla zima, sníh, kalamita, vlaky měly velká zpoždění. V nádražní restauraci chtěl mlaý muž, abych si přisedla k jeho stolu, což nebylo možné,....byla jsem tam pracovně,...tak stál se mnou u nálevního pultu a povídali jsme si.
Chtěl si po mé směně dojednat se mnou schůzku, vyzvídal,..v odpovědích jsem kličkovala, byly dost na tělo,..kdy půjdu domů, kde bydlím,...prozradila jsem, že tohle je brigáda, a že půlnočním vlakem, když prohrnou koleje a pojede, pojedu do Prahy, že tam studuji,...položil otázku, kam půjdu, když vlak nepojede,...a já neprozřetelně, nesoustředěně se prořekla, že budu spát asi v nádražní restauraci v salonku na židli. Byl z Prahy,...vlak nakonec jel, doprovázel mne na kolej,...jezdil pravidelně do nádražní restaurace mne navštěvovat,...zval mne k nim na návštěvu, což jsem odmítala,...došlo to tak daleko, že zhuškal své rodiče, aby za mnou přijeli oni,...udělali si společný výlet,...přišli do nádražní restaurace,...nabízeli mi, že mohu bydlet u nich místo na koleji,...musela jsem ten vztah jejich syna ke mně brzdit,...jistěže by přišla řeč na rodiče, zázemí,...oni byli z dobře i historicky ukotvené rodiny,...neskousla bych, že bych musela říct pravdu, kterou jsem si nevybrala,....halt karma.
Tužka.
Špatně, třeba jste připravila dva lidi o opravdovou lásku.
VymazatTedy pokud nejde pouze o románovou story.
jaxi
VymazatTužko, neutvrzujete se tak trochu v tom, že jste NIKDO? Jako kdybyste si potřebovala občas obléknout žíněnou košili, abyste se nezapomněla kát za něco, co šlo mimo vás. Dejte na jednu misku vah vaše NIKDO, na druhou, co jste v životě dosáhla sama. A zvažte. Vlastně vážit nemusíte, misky vah se překlopí samy. I bez karmy.
seznamovat se s někým u nálevního pultu,to by nebylo dobré
VymazatČistému vše čisté.
VymazatTužko,
OdpovědětVymazatprakticky nikdo z nás neví, jaká z biliónů zděděných kombinací mnohdy spících genů se v nás poskládala, posléze zapnula zafungovala.
Bez ohledu na to, nakolik naše tváře, tedy kombinace utváření lícních kostí, obličejových svalů a podkožního tuku mohou vzhledově připomínat jednoho či druhého rodiče (ale mnohdy i rodiče či praprarodiče) jsme všichni skádačky z mrńavých zděděných kostiček genetického lega, z nichž většina je nezávislá na těch ostatních.
Soubor součástek k získání vlastností tělesních i duševních jsme sice vyfasovali, ale tak či onak se od obou rodičů nesmírně lišíme.
Tak či onak jste zcela zjevně měla mnohem větší štěstí na své pěstouny, než spousta dětí, které jsem poznal, na své vlastní (biologické) rodiče, kteří je zároveń vychováli.
Ale zas děcko nikdo normální neodloží.Leda že by Tužka byla válečný sirotek. Po bombardování bylo spousta nalezených dětí,které se ztratily rodičům ve válečné vřavě.A šlo je adoptovat.Ale k tomu by zas nepasovalo to darování pozemků diecézi. To za minulého režimu snad ani neexistovalo.
VymazatTužka napíše,...Gaio, nepozorně jste četla,...byla dieceze jen dočasným správcem,...nebyl to její majetek, ačkoliv s ním mohla nakládat po určitou dobu, z hlediska těžby dřeva, jako se svým vlastním,..., takže žádný dar,....nic víc, nic míň.
VymazatNa úřadech a matrikách, v archivech, je spousta starých dokumentárních knih.
Jako dodatek, už tenkrát, když jsem si to ověřovala v archivu, jsem musela mít poprvé použité bavlněné rukavice, v knihách jsem si četla v přítomnosti archiváře, aby se něco nepoškodilo a tak,...co jsem chtěla vypsat, psal on, nesměla jsem mít psací potřebu,...a za jednu hodinu v archivu už tenkrát se zaplatilo osmdesát korun.
Mám deformaci matematikou,...matematika je postavena na přesnosti,...tam taky stačí nepozorně číst zadání a dojde se k naprosto špatnému vyhodnocení úlohy a výsledku.
Jo, jsme živočišný druh,... a genetika je koktejl náhodných, a taky druhově pevně daných vlastností....jóó, na genech záleží, a dost.
Tužka.
Za komunistů ( 40 let) nemohly žádné diecéze ani spravovat ani těžit dřevo. A k posledním 30 letům se zas nehodí ty bryčky
VymazatDiecéze samozřejmě mohl vlastnit i spravovat majetek za zákonem daných podmínek i za reálsocializmu.
Vymazat...mohly...
VymazatMožná to po revoluci ještě před smrtí stihli vyrestituovat a té diecézi pronajmout a Tuzce to neříci a hned umřeli.Ale zas oni umřeli ještě když se nemohlo studovat,takže mi to časově neštimuje.Možná je Tužka ze sekty mormonů a píše z Ameriky ,ale tam zas nemají pionýry
VymazatTužka napíše,...trpím, opakovaně, jedním smrtelným hříchem,...tím je pýcha,..má mnoho podob,...nemá podobu na hmotné statky,...ty může kdykoliv vzít přírodní živel, či nenadálá jiná událost.
OdpovědětVymazatJe to o tom, že stále v podvědomí řeším, jakou mám genetickou zátěž,..před čím, hlavně z oblasti duševní, musím být ve střehu,...oni selhali,...a co ze svých špatných vlastností mi předali, čemu musím zabránit, aby se to, během života někde neprovalilo, to je můj problém.
Své fyzické tělo znám, mohu si ho smysly ověřit,...svoje duchovno musím mít pod kontrolou,...ta žíněná košile je v mém arsenálu stále,...to bylo napsáno výstižně, to ano. To je připravená klec na démony, které jsem mohla zdědit,...třeba, ...nevím,...
JÓÓ, život nemám jako peříčko,...Tužka.
A kdo má.
VymazatTužko, odpověď se mi smazala, odpovím později, nyní nemohu. Tož jen tolik - to není pýcha. ....
VymazatMého otce matka po porodu odložila, otce neuvedla. Vychovávali jej pěstouni, hodná paní, bohužel nemocná, která v 10 létech zemřela. Můj tehdy desetiletý táta nevěděl, že pěstouni nejsou praví rodiče, velice plakal a tak jeho otčím ve snaze utěšit mu sdělil ´Neplač, to nebyla tvoje skutečná máma.´
VymazatTen příběh měl další povážlivé pokračování, které nemíním zde publikovat.
Prostě každý má něco.
Oprava: ...která v jeho 10 létech zemřela.
VymazatTak dřív,když mít dítě za svobodna bylo stigma,tak se děti odkládaly,ale to je tak sto let zpětně,dnes se to samoživitelkami hemží.A děti odkládají tak ( no však víte,kým se dětské domovy hemží.)
VymazatŘešil jsem opačný případ, matka nechtěla sdělit partnerovi, že otěhotněla. On nic nevěděl, ona se s ním rozešla. Už jsem to sem psal.
VymazatTo je sociální stát. To dřív možné nebylo. Samozivitelka to lehké neměla,dnes je výhodnější být jen na hromádce nebose s chlapem vůbec nezatěžovat
VymazatMně vrtá hlavou ta diecéze,(ruka Vatikánu) 40 let nic takového neexistovalo,vše bylo státní a najednou diecéze měla Tužčin pozemek a kácely si lesy.
VymazatZáleželo na bohatství a postavení.
VymazatPřemysl Otakar II. zplodil s milenkou Annou z Kuenringu zvanou Palcéřík syna a tři dcery. Ze syna Mikuláše učinil vévodu opavského.
V České republice mají diecézní uspořádání římskokatolická církev, Pravoslavná církev v Českých zemích a na Slovensku a Církev československá husitská. To platilo i za reásocialismu.
VymazatAle byly financovány z rozpočtu a tezko se na ne daly prepisovat pozemky,když vše bylo státní
VymazatJá bych to nerozebíral.
VymazatVše mi přijde takové nějak divně posunuté v čase
VymazatO přepis majetku údajně nešlo, pouze o správu v době nezletilosti majitelky.
VymazatLádik:
VymazatGaia se má čím bavit, tak ji nechejme. :)
To jo,mám tu karanténu. Návštěva skončila ve špitále,z toho jsem hotová.
VymazatKdo je sám prázdný, ten se raději vrtá v druhých. :-)
VymazatPaní Tužko, nebo správněji slečno Tužko,
jestli snad jste NIKDO, tak jedině z hlediska rodopisu, že Vám chybí údaje. Jsem si jistá, že Vás nikdo, kdo Vás poznal aspoň tak po povrchu jako diskutéři na netu, neoznačí a nepovažuje za nýmanda, člověka bez osobnosti, bezvýznamného člověka. Osobnost máte naopak velmi silnou a pozitivní.
Co se týče té zmíněné pýchy, nevšimla jsem si. Možná v sobě určitou hrdost na sama sebe pociťujete, ale je to spíše nutné zdravé sebevědomí, které v sobě od malička pěstujete - jako nutné k vyvážení pocitu "nemám rodiče, jsem méněcenná". Nutné k navození rovnováhy. To opravdu není pýcha. Být hrdý na to, co jsem dokázal, a vlastními silami a přičiněním (ovšem i s pomocí blízkých, hlavně v dětství), je přirozené a dobré. Sama víte, jestli jste kdy lidem škodila, nebo prospívala. A ani občasné klopýtnutí ve výsledku nic neznamená, pokud si je přiznáme.
Paní Tužka by si zasloužila pevnou oporu, za svoji životní dráhu.
VymazatPokud by ji doopravdy chtěla, tak už by ji měla. A třeba ji má, opory mohou být různé.
VymazatA hrdý buď,
Vymazatžes vytrval,
žes neposkvrnil ústa ani hruď
falešnou řečí.
Matovič k vřavě ve sovenském lidlu:
OdpovědětVymazatV tlačenici sa pomaly pobiť kvôli respirátorom, na ktorých ušetrím euro ... aby som si nimi zdravie chránil ... “hmm, to mi nevychádza”
Každý zná své předky stejně tak nejdál k prababičce,což může byt tak oloviba 19. století a dál se to ztrácí v mlze,jsou to lidé,které jsme neznali ani nám o nich nikdo nevypravoval.Nic o nich nevíme
OdpovědětVymazatAle geny se dědí podle Mendelových zákonů. Možná proto ten zájem o matematiku.
VymazatMám stejný Y-chromozóm jako měl můj neznámý děd a jaký bude mít vnuk od syna, pokud bude skutečně jeho. Dal jsem si ho geneticky zanalyzovat, takže už vím, odkud přišli moji předkové po mužské línii do střední Evropy.
VymazatAle mě by právě zajímaly ty příběhy (asi jsem prázdná)
VymazatNavštěvujte archívy, stejně nemáte co dělat.
VymazatJá znám své předky do roku 1799, kdy a kde se narodili,ale ty příběhy z archivů nevyčtete. Tak vkus na jména, ale obyčejný,samý Jan Josef František. 2x Rosalie 1824 1867 to se dnes už vůbec nedava
VymazatČíst cizí příběhy, to je nejlepší číst romány, tam to máte podrobné. A většinou vymyšlené. Nikdo nemůže pochopit opravdový příběh druhého člověka, protože nežil v jeho kůži a vše, co se vybere k napsání, je jen útržek, a navíc z autorova úhlu pohledu. Potom se ty vyprávěné příběhy zkreslují - jako Vy jste docela změnila vyprávění Michaely Kuklové, dala jste mu jiný smysl. Schválně jsem si to pustila.
VymazatTak já čtu Wilbura Smithe,příběh jedné rodiny od 15. století po dnešek na 4 kontinentech,už jsem jich přečetla 32
VymazatA co jsem blbě pochopila na té Kuklové?
VymazatNevím, co jste pochopila, ale napsala jste včera podle jejího příběhu ve 13. komnatě: "Co se nevyřkne, to se nestane.", jako že kdyby si to neřekla, tak že by rakovinu nedostala. Ona ale vypráví, jaká traumata zažívala během manželství s Pomejem a jaké to na ní zanechalo následky. A že cítila, že je s tělem něco špatně - to je docela normální, někdo má intuici na tyto věci. To vůbec neznamenalo, že si myšlením na nemoc tu nemoc přivolala - i když urychlit onemocnění mohla, ale ona to chápe jinak. Že už tenkrát v ní něco hlodalo. - Jenže pokud si to chcete vykládat po svém, je to Vaše věc.
VymazatŽe léčitel pozná nemoc orgánu dříve než rentgenové vyšetření, které může být ještě několik měsíců poté negativní, než problém zaznamená, to zažil dvakrát můj muž. Zkrátka to v sobě Kuklová cítila, a nemýlila se. Naštěstí pak vše dobře dopadlo, operace ještě včas pomohla, snad. Kdyby to podezření neměla, mohla přijít pozdě.