13 září, 2016

Ládikův!!! BKB

Technická zpráva o Běhu k blázinci (BKB)
1. ročník 2016


Trasa + okrajové podmínky:
Parkoviště v sedle Ramzová, kolem hraničních kamenů hřebenem Rychlebských hor do zaniklé osady Rosenkranz, dále po červené zn. k Psychiatrické nemocnici Marianny Oranžské v Bílé Vodě.

délka cca 40km, stoupání cca 2650m, klesání cca 3000m;
člověk 98kg, 188cm, 58,5 roku, nesportovec
příprava: 2 roky běhů 10-20km cca ob den, ročně po 2600 km

10.9.2016, start v 11:11hod.;  20-25°C, jasno;
občerstvovací stanice: 28. km

Před startem:
BKB není maratonská trať, zejména ne svým profilem a povrchem. Jde o "trail running", podle mě je to běh v přírodě bez omezení.  Délku jde těžko zjistit bez GPS záznamu (neměl jsem). Podle různých map a rozcestníků je to 38-42km, ale nikde nejsou všechny úseky, navíc zacházky a odbočky.

Z odborné literatury jsem vyčetl několik dobrých rad, co udělat před maratonem:
- předávkovat se cukrem několik dní dopředu (sáček bonbonů večer před)
- před startem se zavodnit (3 deci Poděbradky s bublinkama)
- namastit si chodidla a prsty (ráno indulonou)

- přelepit si bradavky náplastí (měl jsem nové těsné tričko, lepení vynecháno).

Výbava:
Závodní krosovky Inov8 Race Ultra 270, téměř nové; nízké návleky Inov8; krátké běžecké šortky Craft; "funkční" triko Salomon; ledvinka Salomon pro 2x0,5 litru + kapsa na mobil; občanský průkaz, 200 Kč, toaletní papír, kšiltovka topenářské firmy; nabitý mobil.
Zapomněl jsem: jídlo na cestu, brýle na mobil.

Po startu:
Píše se: "nepřepálit start". To ani nešlo, protože začátek je výstup na Smrk (1127m), stoupání 413m, Mapy.cz uvádí 2:01h, já měl 49 minut. Odfoukly ventilky flašek s bublinovou sladkou minerálkou, musel jsem je otevřít a upít už na úpatí kopce - žbluňkalo to v břiše, ulepený, přehřátý, z kšiltu už kapalo ... krize na prvním kilometru.
            
Kolem pěšiny hraniční kameny Bistum Breslaw (Vratislavské biskupství), zachovalé, evidované.
http://www.imgup.cz/image/pu7  - začátek stoupání, vzadu Šerák
http://www.imgup.cz/image/puO - neostrý BB40


Na Smrku lidi, sběrač borůvek s hřebenem, vesměs samí Poláci (podle pozdravu "dzieň dobry").  Ani jsem tam nestál, protože za Smrkem je jedna z mála normálně běhatelných částí cesty:

Od Smrku již začínají hraniční kameny mezi státy. Kdysi mezi Německem (D) a Československem. Dnes je tam Polsko a Polák to vyřešil vytesáním rýhy pod D (aby měl P) a pro jistotu do vylepšil štětcem a barvou ... je to po celé délce hranice v Rychlebách (Reichensteine Gebirge):


Příjemný běžecký úsek trvá jen 1,5km - následuje kořenově-kamenitý sešup do bezejmenného sedla (860m) a vlnkama nahoru dolů pod Kovadlinu (989m), na kterou je kamenitý výlez, občas jsem použil i ruku. Nahoře už nefungoval ajfon, protože z kšiltu na něj kapal pot a nebylo o čím osušit, pak se to povedlo, ale ostrost byla tatam:

A zase dolů po kamenech, dost prudce, v cestě zase Poláci (stoupali nahoru) - převážně skupiny 5-10 lidí s malými dětmi, expediční vybavení, zdravil málokdo, tak jsem se na ně taky vy..  A nahoru na Břidličný, sedlo, nahoru na Pomezný, sedlo, nahoru na Špičák ... mezitím bezejmenné nahoru a dolů, rovinka ani jedna, všechno křivé, oči upřeny na každý krok. Pod Špičákem jsem dopil vodu, protože za ním (u červené značky na české straně) měl být pramen (14.km).

Opravdu tam byl, voda tekla z hloubky (nad pramenem sucho) - nešla pít, jak byla ledová. čepoval tam nějaký kluk-dálkař s krosnou, mířil mým směrem, ale měl plán být u blázince za 2 noci. Bral 6 litrů do 3 petek. Zůstal jsem na červené a po ní do zaniklé osady Hraničky; už v lese u lesní cesty (konečně normální běhání) bylo vidět dávnou lidskou činnost. Tehdy asi nedávali dávky a lidi museli pro své uživení a přežití něco dělat.

Hraničky jsem navštívil už mockrát. Zbyl tam jeden dům. Dnes bylo živo - 3 auta volně po louce, motorkář, 3 cyklisti - asi lidi chtějí navštěvovat místa, kde údajně nic není. Přeběhl jsem Hraničky ke státní hranici, kde jsou dřevěné sochy vyhnanců a pokračoval polskou pohraniční buší k Černému koutu.

Terén nic moc, dobrý jen pro masáže kotníků.... ale našel jsem pořádný dřevěný hřib a těšil se na místo evropského významu, Černý kout. Tam jsem vloni zabalil pokusný nultý ročník BKB, tam Václav Havel pašoval samizdaty ještě  18.9.1989. K Černému koutu se mi to táhlo, nekonečně...

Někdo umyl nápis "republika", asi aby se ubezpečil, že je. Chybí jen lavička VH a zvon VH, aby toto evropsky významné místo bylo světové. Škoda, že to někdo nedotáhl do konce...

A znovu polskou buší nahoru a dolů, březové háje bez kozáků a křemenáčů, horko a dopití vody, která už dávno měla tělesnou teplotu. Výstup na Koníček (850m) je poslední větší stoupák před Landeckým sedlem, modrá značka zmizela a zbyl nechozený chodníček dávných houbařů. V Landeckém sedle (28.km) mám plánovanou občerstvovačku před výstupem na Borůvkovou horu... Dopadlo to podle plánu, snědl jsem bebedobréráno a zapil redbulem; kontrola ponožek, návleků, dotažení tkaniček ... všechno v nejlepším pořádku, žádný otlak, natož puchýř. Začínají se dloužit stíny. Za sedlem je běhatelná louka pod Borůvkovou horu.  Výstup na ni už byl jen indiánský běh, souvisle bych to dal možná za čerstva.

Borůvková hora (899m) už byla prostá turistů, jen 2 cyklisti a nějaký dusot v rozhledně. Za ní po hřebenové červené o 300m níž do zaniklé osady Růženec.

Pak už klesání (občas stoupání) po kamenité lesní cestě úbočím vrchu Javorník k cíli cesty, psychiatrické léčebně v zámečku (viditelné od daňčí obory), kde v parku je žulová oválná nádrž, napájená vodou z lesního potoka, lákající otužilce k přírodnímu koupání.

Závěr:

Prvotní pocit ze špatného času 7:24 h vystřídala dobrá nálada z výborné přírodní koupele a zjištění, že tělesná schránka funguje bez závad, vybavení bylo vynikající a momentálně (48 h po doběhu) můžu jít běhat.

Po rovině by se to podobným úsilím dalo zaběhnout za 4-4,5 hodiny, ale převýšení dělá své (3x Lysá nahoru + 4x dolů, navíc stále krpálem), taky horko bylo úmorné. Nakonec mám z akce dobrý pocit, dá se to zopakovat v bližších oblastech - v Beskydách...