15 července, 2015

jaha: AKTUALNE ex(ó tempore!)

Sedím, ako vždy, na svojom extemporovom balkóne. Pozorujem svet okolo. Ale, akosi, nič nevidím. Teda, obyčajnými očami. Lebo zavretými i otvorenými, ale nie obyčajnými, vidím veľmi, veľmi mnoho.

Čo vidím poslednú dobu? To, čo ľudia, ktorí kedysi boli sami sebou nevidia, alebo nechcú vidieť. Alebo vidím to, čo nevidia, iba ja? Nenápadne padne nie. Napísal som, kedysi, v jednej svojej básni. A tu to naozaj padlo. A nenápadne. A nikomu to nevadí? A veselo, bývalí hrdinovia, píšu a píšu a píšu. Už sa na hrdinov ani len nehrajú. Pokorne sklonili hrebienok, rýchlo sa prispôsobili.

Nevadí im, že nenápadne, ale jasne účelovo zrazu, pritom, samozrejme včas, bolo zrušené blogové miesto pre literárne príspevky – „Ze šuplíku“. Je určite náhoda, že práve v tej dobe sa interný redaktor začal prezentovať so svojim „blogorománom“ ?

Nezdá sa vám to trápne a smutné, že Aktualne.cz nenechalo priestor pre literárnu tvorbu, len aby vyčistilo priestor pre svojho redaktora? Nevedeli, či neboli schopní ináč presadiť svojho spisovateľa, iba odstavením obyčajných prispievateľov?

Mne áno, mnohým, asi väčšine, ako vidno, nie. Nech už úroveň príspevkov rôznych pisateľov uverejňujúcich v sekcii „Ze šuplíku“ bola taková, alebo maková, bolo to slobodné vyjadrovanie, variant, možnosť... Ľudia si mohli vybrať, porovnať si, možno vidieť a čítať i niečo, čo v ponuke doteraz nebolo. Teraz si môžu vybrať – z jednej ponuky. Mne by bolo po takom „vyčistení“ priestoru niečo uverejňovať samému, internému, trápne.

Niekomu to nie je. A dokonca sa poniektorí, so zrazeným hrebienkom, prispôsobili tomu „nenápadnému“ nie, ani si len nevšimli, že bývalý blog „Ze šuplíku“ už nenájdu ani medzi „dlhodobo neaktivnými“ a veselo sa zapojili svojimi reakciami, bez akéhokoľvek protestu proti zrušeniu, do takto pripravenej hry.

KRTINEC č.13

30 června, 2015

anna: JAKÁ KVALITA KRITICKÉHO MYSLITELE?

"Pro kvalitu kritického myšlení je zásadní a rozhodující kvalita kritického myslitele."
aga (29.června, 2015 17:00)

Co by asi posuzoval kvalitář při určování kvality myslitele?

Odhaduji, že by u dotyčného kvalitář posuzoval:
1. IQ
2. Emoční inteligenci
3. Vnější i vnitřní svobodu
4. Etiku
5. Odolnost proti manipulaci
6. Čemu věří
7. Jak dokáže užívat vlastní rozum

Co z toho je nejzásadnější a co nejméně zásadní pro kvalitu kritického myslitele?

Dá se z toho něco v dětském věku ovlivnit? Podle mě většina. Vedle IQ je pro život neméně důležitá emoční inteligence a (k) té by bylo dobré vyučovat formou hry od prvního ročníku ZŠ. Ve vyšších ročnících by bylo dobré učit děti formou hry odolnosti proti manipulaci, jak užívat vlastní rozum...

Je cílem společnosti mít co nejvíc kvalitních kritických myslitelů?

Nevím, jestli by mě kvalitář označil jako kvalitního kritického myslitele.
Není to pro mě důležité.
Snažím se co nejvíc užívat vlastní rozum.
Kritické myšlení třeba nekvalitní, ale moje :-)

25 června, 2015

mb: REPORTÁŽ PSANÁ BEZ OPRÁTKY

(víkend v červnu '15)

Zpráva z tisku: obě delegace pak položily věnce na hrob neznámého vojína…

… s Vaškem jsme se spojili snadno – skoro – šel úplně jinam, ale našli jsme se, měl výraznou oranžovou šusťákovku. Jeli jsme na véču k Monice a povídali o věcech. Chvilku jsme poseděli v hospodě T, poslouchali kytary, zahráli si, vyfotivše se s čivavou vyjma mé fotky. 
Kdy se fotograf(ka) smál(a) (na)tolik, že nebyla schopna fotit.

Ano, vyspali jsme se dobře, tým A odešel na burzu a tým B (já a Vašek) odjel do přilehlého Litvínova na míčový sedmiboj. 300 kč na dvojici, přihlášených nakonec pouze jedenáct teamů. První disciplína: stolní tenis – pravidla, na dva sety do 11, umístění – třetí . 
Komentář: výkonnostně jsme byli druzí nejlepší, ale ty nejlepší jsme dostali již v semifinále. 
Pocity: spokojenost. 
Přesun na druhou disciplínu – fotbalové penalty. 
Pocity: obavy a opatrná očekávání. 
Výsledek – postup a dva nebo čtyři body.
Pak se šlo na technické discíplíny, hod na basketbalový koš a střelbu házenkářských sedmiček. 
Výsledky: propadák v basketu (vyřazení v prvním kole s ostudným výsledkem - poznámka mb: njn, stane se…) a druhé místo v házenkářských sedmičkách (více nežli bylo lze očekávati). Přesun na kurty na volejbal a nohejbal. Ve volejbale třetí místo po velkém boji a vyřazení v semifinále – škoda – a po krásné výkonu v souboji o třetí příčku (prostě jsme se již hezky sehráli). V nohejbale jsme obsadili druhou příčku (což myslím bylo nad naše skutečné možnosti). 
Poznámka – od konce nohejbalu jsem byl rád, že se vůbec nějak ještě hýbu. 

Poslední disciplínou byl tenis, ve kterém jsme dostali čočku hned v prvním kole. Rozloučili jsme se s ostatními dvojicemi, získali 400 kč za celkovou čtvrtou příčku na turnaji a stali se z nás profesionální sportovci s platem 50 kč á den. Pogratulovali jsme si navzájem s Vaškem a slíbili si, že pokud se zachováme do příštího roku zdrávi, zkusíme to za rok spolu zas.

Druhý den voda – Beroun jsme našli, byť rozkopaný. 
Počasí – dobrý, jen pár kapek. 
Typ vody: volej, s vyjímečnými peřejkami. 
Počet sjízdných jezů: 2 
Cíl: Zadní Třebáň. 
Kulturní vložky: Jenda Benda (jez) a kánon: ´Pojď za mnou´. 
Nálada: dobrá až uspokojivá. 
Handicap: háčkova ruka v sádře.
Komentář: jo, proběhlo to, jak mělo. 
Kdo se měl udělat (čti: překlopit či potopit se s lodí), ten se udělal, a kdo ne, tak ne.

… Stalo se …

… všem krtkům pozdravení a přání krásného dne …

16 června, 2015

marie: KRABIČKA OD SIREK

ANEB O SOUVISLOSTECH...

Můj táta byl do pozdního věku silný kuřák. Věděl, že to škodí zdraví, ale povídejte něco chlapům ve fabrice… vyhulovali všichni. Díky tomu zlozvyku měl vždycky v kapse krabičku se sirkami.

Na schůze SRPŠ chodil do školy vždycky on, který se ničeho nebál (na rozdíl od mámy, která se bála všeho). Někdy ve 3. třídě, kdy už se chtělo, aby malý člověk odváděl nějakou snahu a přestávalo to jít samo od sebe, přišel z aktivu domů a zavolal si mě. 
"Prý se málo hlásíš! Máš být aktivnější. Nestačí, že něco víš sama pro sebe, musíš se přihlásit a říct to." 
"A když nevím?", já na to. 
"Vždycky můžeš něco vědět. Jen chtít a myslet. Podívej na tudletu krabičku", vytáhl z kapsy tu se sirkami. "Co vidíš?" 
Já: "Krabičku." 
On: "Co dál vidíš?"
Já: "Jsou v ní poslední dvě sirky." 
On: "To je málo, vidět jen toto." 

A začal: "Vzpomeň si, jak jsme byli na Šumavě, pásly se tam na stráních krávy. Tam na vršku kopce rostlo plno smrků. Někdo musel přijít, pár smrků podetnout, nařezat a dopravit do továrny, blízko je Solo Sušice. Tam z nich nadělali … a následoval poměrně podrobný technologický postup výroby sirek a sirkových krabiček. Co dál vidíš? Ta krabička je tak a tak veliká (odhadl rozměry), po obou bočních stranách je natřena sirným nátěrem, protože síra je hořlavá, když o ni škrtneš hlavičkou. Jaké barvy má ta krabička?" 

To už jsem se pomalu zapojovala se svými postřehy, nálepka na krabičce se mi líbila. 
Táta pokračoval: "K čemu jsou nám krabičky se sirkami? Jo jo, k zapálení ohníčku, ale taky cigarety, a můžeš se o ten oheň spálit, když budeš nešikovná." 

Povídal toho ještě víc, už si to všechno nepamatuju. Ale ten princip, že o všem se dá najít plno poznatků a navzájem propojených souvislostí, jsem si zapamatovala a mnohokrát na něj vzpomněla, když měl člověk něco vyplodit.

A proč o tom tady píšu, jako by to bylo něco nového?

Protože si můžu hlavu ukroutit nad tím, jaký problém je pro spoustu mladých dnes napsat o něčem pár vět. Většinou se urodí dvě holé věty… a dost.

Asi začnu nosit v kapse prázdnou krabičku od sirek. Možná by stačilo jablko.

04 června, 2015

JAK DÁL?

Zdravím všechny Soukrtky a Soukrtky. 
Jsem rád, že jste se úspěšně zanorovali a začínáte vybalovat.

Jen krátce na úvod:


1) Nechci s nastavením blogu a diskuse už příliš experimentovat. Jednak nejsem odborník, pak na to momentálně nemám moc energie, a taky bych nerad omylem smazal  vaše dosavadní snažení.

2) Ani nadále nepomůžu těm, kdo nemají profil na Googlu či jinde, od obrázkové reCaptchy...  
3) Tyto nešťastníky nebudu umět zobrazit přezdívkou, ale holt zůstanou pod značkou "Anonymní" - s podpisem či bez. (Mnozí se s tímto problémem ale už úspěšně popasovali, a mohou druhým poradit ).
4) Neumím zajistit, aby odkazy v diskusi byly přímé. Je nutno je jako dřív zkopírovat.
5) Nevím, kolik vstupů jedna diskuse celkem snese (toto nastavení nikde nevidím), takže bych otevřel alespoň obden (spíš obdva, obtři) nový příspěvek, aby se "jitrnice" textu o něco zkrátila a zpřehlednila.
6) Ideální by bylo do takového příspěvku i něco souvislého napsat, jako startovací text (dobrovolníci a dobrovolnice?!?) Na druhou stranu možnost psát o čemkoliv mimo téma blogu je podstata nory... 
Pro začátek to tedy bude spíš s pořadovým číslem, názvem dne... nebo něčím podobně nekonfliktním (a pro mě časově nenáročným :o) ).
7) Vzhledem k možnosti vkládat odpovědi do vláken se hůř hledají nové příspěvky... možná by tedy bylo lépe všechno sypat postaru - vždy na konec diskuse.

Ale je to na Vás. Nikomu nemůžu a nechci nic nařizovat.

Návrhy, nápady a postřehy jsou proto vítány.

PS: Paní Tužce se omlouvám, pokud jsem jí včera něco smáznul. Sice si toho nejsem vědom, ale stát se to mohlo. Čudlík "Vymazat" je proklatě podobný všem ostatním... :o).

03 června, 2015

TEST

Testovací text. Textovací test.
Text pro test. Text pro text. Protest.