ANEB O SOUVISLOSTECH...
Můj táta byl do pozdního věku silný kuřák. Věděl, že to škodí zdraví, ale povídejte něco chlapům ve fabrice… vyhulovali všichni. Díky tomu zlozvyku měl vždycky v kapse krabičku se sirkami.
Na schůze SRPŠ chodil do školy vždycky on, který se ničeho nebál (na rozdíl od mámy, která se bála všeho). Někdy ve 3. třídě, kdy už se chtělo, aby malý člověk odváděl nějakou snahu a přestávalo to jít samo od sebe, přišel z aktivu domů a zavolal si mě.
"Prý se málo hlásíš! Máš být aktivnější. Nestačí, že něco víš sama pro sebe, musíš se přihlásit a říct to."
"A když nevím?", já na to.
"Vždycky můžeš něco vědět. Jen chtít a myslet. Podívej na tudletu krabičku", vytáhl z kapsy tu se sirkami. "Co vidíš?"
Já: "Krabičku."
On: "Co dál vidíš?"
Já: "Jsou v ní poslední dvě sirky."
On: "To je málo, vidět jen toto."
A začal: "Vzpomeň si, jak jsme byli na Šumavě, pásly se tam na stráních krávy. Tam na vršku kopce rostlo plno smrků. Někdo musel přijít, pár smrků podetnout, nařezat a dopravit do továrny, blízko je Solo Sušice. Tam z nich nadělali … a následoval poměrně podrobný technologický postup výroby sirek a sirkových krabiček. Co dál vidíš? Ta krabička je tak a tak veliká (odhadl rozměry), po obou bočních stranách je natřena sirným nátěrem, protože síra je hořlavá, když o ni škrtneš hlavičkou. Jaké barvy má ta krabička?"
To už jsem se pomalu zapojovala se svými postřehy, nálepka na krabičce se mi líbila.
Táta pokračoval: "K čemu jsou nám krabičky se sirkami? Jo jo, k zapálení ohníčku, ale taky cigarety, a můžeš se o ten oheň spálit, když budeš nešikovná."
Povídal toho ještě víc, už si to všechno nepamatuju. Ale ten princip, že o všem se dá najít plno poznatků a navzájem propojených souvislostí, jsem si zapamatovala a mnohokrát na něj vzpomněla, když měl člověk něco vyplodit.
A proč o tom tady píšu, jako by to bylo něco nového?
Protože si můžu hlavu ukroutit nad tím, jaký problém je pro spoustu mladých dnes napsat o něčem pár vět. Většinou se urodí dvě holé věty… a dost.
Asi začnu nosit v kapse prázdnou krabičku od sirek. Možná by stačilo jablko.
Máme první bloggerku! :o)
OdpovědětVymazatPoprosil bych zde o komentáře k tématu... komentáře na témata libovolná je lépe umísťovat nadále do číslovaných krtinců... Díky.
Mno. Ja som poslal dva prispevky (vlastne tri i s Extempore), ale asi v tom prvotnom nadseni "tu zdejších", ci z inych dovodov, zostali nepovsimnute ☺.
VymazatNa odpovědet som klikol mimoriadne, lebo neviem, kde by som to mal napisat.
vynikající (sevřené a vypointované) ... díky .... :-))
OdpovědětVymazatMoc pěkné.
OdpovědětVymazatAno, tenhle základ by měy mít děti z rodiny. jenže rodina tu jde proti čím dál silnějšímu společenskému proudu. Nikdy nebylo pro vládnoucí třídu dobré, aby plebs viděl souvislosti, ale téhle době se daří mistrovský kousek - zahltí nás informacemi, a přitom nás zcela zbaví smyslu vidět je v souvislostech. Mistrovský kousek perverze.
jste příliš škarohlídská ago ... příjemný večer ...
VymazatAsi ano, ale nějak neumím sama sebe přesvědčit, že je nějaký důvod k optimismu.
Vymazataha ... no to ja nevim zda ma vam smysl nalevat optimismu do žil ... ale ´přitel´ řikal: každý den si udělat aspoň jednu ( malou ) radost a radovat se z maličkostí ...
Vymazat( samozřejmě můžete říci ... že se mi to kecá)
tak zatím ... ago ...
mb
VymazatJá jsem škarohlíd jen pokud se týká společenského vývoje, v osobním životě si malé radosti dělám.
tak 1. to je fajn 2. aspon tak ...
Vymazatmb ... díky, ale snad se tu nebudu muset děkovat.. :))
OdpovědětVymazatago, jak vidíte to, jestli má učitel - nebo jakýkoli vychovatel - s rodičovstvem "bojovat" a přesvědčovat, že si mají s dětmi povídat atd. - oni to nechtějí slyšet, prý si s nimi jejich rodiče taky nepovídali atd. Rodiče jsou narozeni kolem r. 1975-80 ... může se z toho vyvozovat něco o jejich výchově?
Taky dík za reakci.
jste učitelka/ou, marie ?
VymazatJsem, mb. Právě proto mě zajímá i názor neučitelů. Tedy myslím si, že aga není učitelka, nikdy o tom nemluvila.
VymazatJak odpovíte vy jako kantor, si umím představit :) A doufám v to.
Zrovna pod vlivem Vašeho blogu přemýšlím o tom, jak si se mnou povídal můj otec. Jako úplně malé dítě jsem měla rodiče zbožštěné, a pozdější prozření, že jsou to jen lidi s chybami, mě hodně zklamalo a zasáhlo. Otec (a ostatně ani máma) se nijak nesnažili nás s bratrem chápat a vést, bojovali své boje. Oba byli rozmazlení jedináčci, jenže jejich rodiče byli dost jednodušší a svým relativně chytrým dětem nestačili, takže jim skutečně schopnost a touhu povídat si nepředali. Možná naši dělali, co mohli, ale z mého pohledu chápajícími a moudrými rodiči nebyli. Já se zase snažila vést děti tak, jak bych byla chtěla být sama vedena, a narazila jsem u dcer na pasivní rezistenci, ony si to tak nepřály, byly jiné a měly jiné potřeby než já.
VymazatČímž chci říct, že je to strašně složitá a individuální otázka, vždy záleží na osobnosti toho, kdo přesvědčuje i je přesvědčovaný. Já bych nejspíš nikoho nepřesvědčila, nemám k tomu vlohy, ale Vy - podle toho, jak Vás tu sleduju - jste empatická a taktní, takže byste občas mohla mít úspěch.
ja neodpovim nijak, hledam akordy k hvězdě na vrbě a našel ... hezký večer ( a noc )
Vymazatjo a jinak mi rodiče četli ano , pokud jste se ptala na toto ...
VymazatPS
VymazatKdyž jsem si chtěla výchovně povídat se svou starší dcerou, vždy na mě upřela výmluvný pohled, který mi zmrazoval slova v hrdle. V intimnější chvilce mi vmetla, jak jí mrzí, že nejsem jako matka její spolužačky - boubelatá prsatá jednoduchá mamina :).
ago, to je mi moc líto, co píšete, jak jste vnímala své rodiče... a vlastně hodně něčeho asi postrádala
VymazatNevím, asi je lepší mít prosté rodiče, normálně nadšené pro život, sice velmi chudé, ale s ideály ... postavit si hnízdečko, mít děti, starat se o své stárnoucí rodiče.. Mí oba byli nevěřící, věřili v to, že republika jde správným směrem a měli asi to budovatelské nadšení, ale jako obyčejní venkovští lidé nic nepřeháněli, vše mi přišlo správné a dobré.
Proto pro mě v dětství bylo nejhorším traumatem (dodnes si to hrozně moc uvědomuju), když se mě - mimochodem učitelka, lehce nafoukaná dáma ze sousedství - zeptala: a Mařenko, máš radši maminku, nebo tatínka? (chodila jsem k nim, kamarádila jsem s jejich dcerou)? Bylo to jako rána do spánku, málem jsem nemohla mluvit, taková otázka... Nejradši bych v tu chvíli od nich byla utekla. A vůbec jsem tam už nikdy nešla. Tak moc se mě to dotklo, že bych měla jednoho z rodičů vyzdvihnout víc než toho druhého...prostě svatokrádež, hrozná představa. - No tak asi tak nějak, doopravdicky a hluboce, jsem měla ráda oba své rodiče. Až do smrti (táty, mamu ještě mám).
marie, ten bytelný základ z dětství je z Vás cítit i přes monitor. Přeju Vám to, i trochu závidím.
VymazatJo, dovedla bych si představit hezčí dětství než jsme měla, v zásadě na dětství nemám moc hezké vzpomínky (aniž by se mi dělo něco opravdu zlého). A tím pádem jsem ani já jako matka nedokázala dát dětem to, co bych byla chtěla.
Ale postupně jsem pochopila, že to má své příčiny a smysl, a že je třeba snažit se ho pochopit, spíše než se litovat.
Moc se mi to líbí, Marie. Díky
OdpovědětVymazatJá se sice od mládí snažím dívat na věci z různých stran, ale cokoliv delšího napsat jsem měla vždycky problém. Slohové práce jsem nesnášela, stejně tak psaní dokumentací k programům. Nevím, čím to je. Asi leností :-)
Anna
Anno, to mi nestačí (díky moc). Ať tu brzy něco máme i od Vás, máte s čím přispět!
VymazatAnna je zbytečně skromná. Přitom umí báječně vyprávět. ... A díky, vybavily se mi vzpomínky na staré časy a mé rodiče.
VymazatDíky, ale já na psaní vážně nejsem.
VymazatVyprávět, to je jiná :-) Vnučce večer nejdřív čtu a potom vyprávím mé vlastní pohádky. Ty si však při mé skleróze nepamatuji, takže nejsem schopná říct stejnou pohádku víckrát. Takže kolikrát mi musela vnučka napovídat, jak to bylo, a někdy mi ji řekla sama :-)
Anna
Pane franku, tak prosíme taky něco povyprávějte! Mně to pomáhá, mluvím pořád s nejmladšími rodiči a člověka někdy víc podpoří vzpomínky na dřívější dobu, prostě ji máme v sobě a rozumíme jiným vzorcům, někdy.
VymazatTaky na to asi dojde, občas mám psavou,a když mě něco pošťouchne, tak to pošlu adminovi, a uvidíme, jak to uvidí -:))
Vymazataga:
OdpovědětVymazatPodle mého ani nejsilnější společenský proud nemůže rodičům zabránit zkusit se svým dítkem podobnou lekci... podívat se na jednoduchou věc a najít na ní vše, co se dá.
Už dlouho je zřejmé, že téma "systém vs. ovládaný jedinec" je pro vás silné (nemyslím ironicky), ale neřekl bych, že jde (pouze) o nějaký (někým řízený) směr, může to být i přirozený vývoj.
Dnešní odvážná školačka Marie by možná taťku odpálkovala, že si všechno o krabičce sirek vygůgluje, až to bude potřebovat. A třeba to do budoucna bude opravdu stačit. Hodně záleží na osobních dispozicích - rodičů (schopnost a ochota vychovávat) i dětí (zvídavost, ochota se učit).
Anna:
Dokumentace k programu by jistě taky zaujala, hoďte nějakou do placu... ;o).
Vzhledem k tomu, že dokumentace a návody k čemukoliv jsem vždy četla, až když nebylo zbytí, navíc jsem vždy nadávala, že je to nesrozumitelné..., tak sem dokumentaci nedám :-)
VymazatVzhledem k tomu, že je tu převaha psavců, tak není mého psaní třeba. Nechci vás i sebe trápit. To radši zase budu dávat slova jen v písních. Tak Říkej mi, táto
https://www.youtube.com/watch?v=CTQ00lX_1D8
Anna
Jak říkáte, rodiče to mohou zkusit (pokud si to ovšem ze své rodiny vůbec přinesli jako hodnotu), ale u dětí mohou narazit, zejména u školních dětí, které se postupně radši identifikují s partou - a ta už je pod vlivem společenského proudu.
VymazatStejně vás nakonec ukecáme.
VymazatNo gajaskůtou jste mě dostal :-) Třeba někdy zavzpomínám na vodácké tábory pro mládež, které jsme s mužem po leta vedli. Naše výchovné metody v podobě učení písniček se někdy nesetkalo s pochopením spolucestujících ve vlaku, to když jsme zpívali Já jsem tak línej
Vymazathttps://www.youtube.com/watch?v=lQ4vr6d_2OY
Anna
Zdenku,
OdpovědětVymazatjak znám tátu - do všeho se hrnul po hlavě, všechno se chtěl naučit, i na můj klavír a kytaru, jeho heligonka a trumpeta mu nestačily... určitě by dnes válel na tom internetu a nutil mě do FB a skypování... :) Ale uznávala jsem, že všechno dělal s nějakým vnitřním zaujetím, hrozně doopravdy, nic jen "pro oko". Přitom měl jen výuční list z podkovářské školy. Válka víc neumožnila.
A měl hrozně rád lidi, rád pomáhal, a oni jeho, i když byl vyhlášenej pruďas a nervák... No, už končím, moc to prožívám.
frank:
OdpovědětVymazatAdmin to určitě uvidí pozitivně a s radostí... ;o)
aga:
Jsem teoretik, dětí nemaje... ale podle mě to rodiče MUSÍ zkusit. Identifikace s partou fungovala vždycky (byť je ten tlak dnes asi větší o reklamu a cool-trendy-in ideologii). Stejně tak vždycky fungovala chuť mocných lidi ovládat. Podle mě to není specifikum současnosti, jen má možná silnější nástroje.
marie:
To já vím naprosto přesně, kam by mě táta poslal s FB a skypem... :o). On byl u nás vždycky ta vážná, vzdělávací složka. Přes srandu a běžné provozní záležitosti máma.
Ale myslím, že se to namíchalo vcelku dobře.
zdeněkb
OdpovědětVymazat"Už dlouho je zřejmé, že téma "systém vs. ovládaný jedinec" je pro vás silné (nemyslím ironicky), ale neřekl bych, že jde (pouze) o nějaký (někým řízený) směr, může to být i přirozený vývoj."
Podle toho, co myslíte přirozeným vývojem. Člověk má v genech i memech dlouhou historii hierarchické tlupy, kdy "systém ovládá jedince", ale přirozeně tu jde o zachováí tlupy i druhu. Dnešní vývoj je podle mne výsostně nepřirozený v tom, že jde přímo proti této přirozené tendenci - v podstatě napodobujíc rakovinné bujení, kdy několik buněk pro svůj vývoj zničí celý organismus.
blbost ...
Vymazatzdeněkb
OdpovědětVymazatAno, jste teoretik. Já jsem si taky myslela, co všechno musím a nemusím - a až praxe mě naučila, že všechno je vždycky jinak. Navíc, kde není, ani smrt nebere, a žádné MUSÍ to nezmění.
aga:
OdpovědětVymazatPokud je praxe skutečně taková, pak mě to utvrzuje v tom, že je asi lepší děti nemít.
Což ale organismus zničí natuty. Nebo o tom tolik nepřemýšlet a pak se jim věnovat.
Nemusí to dopadnout dobře, ale jistá naděje tam zůstává....
No, momentálně organismus spíš ničí to, že je přemnožen. Ale nepřemýšlet o tom a věnovat se je dobrá taktika. I když, jak jste jednou přemýšlivý typ, tak halt přemýšlíte. Jak říkávala jedna známá - když máš talent, tak se neubráníš.
VymazatMí šéfové zas říkali: "Talentovanýho u země neudržíš...". :o)
VymazatChtěl jsem říct, že spousta lidí si pořídí děti bez nějakého vyspekulovaného plánu, nebo obav, jakým způsobem budou děti vychovávat (a jestli to zvládnou). Někdy velmi mladí, třeba sami teprve postpuberťáci. A můžou z nich nakonec být skvělí rodiče.
Více emocí, méně rozumu - myslel jsem, že Vás tím potěším... ;o).
Chápu, jak jste to myslel. Jen jestli vy chápete mé pojetí vztahu emocí a rozumu. To, že o pořízení si dětí přemýšlíte, není znakem rozumu, ale racionalizace nějakých nereflektovaných emocí (jako téměř všechno přemýšlení).
VymazatOstatně, v tomhle spíš věřím na kabalu - děti si budoucí rodiče vybírají a dokonce je za účelem svého zplození svádějí dohromady - a nějaké rodičovské přemýšlení je v tom nikterak neruší :)
Rád bych své potlačené emoce zracionalizoval do nějaké rozumné odpovědi...
VymazatAle asi to nevyjde. Musím přiznat, že Vaše pojetí příliš nechápu - a nemyslím to zle.
Možná proto by bylo dobře, kdybyste o něm někdy něco napsala.
Není to mé originání pojetí - jen zjednodušeně interpretuju výsledky bádání řady vědeckých oborů, o kterém je popsáno spousta populárně i přísně vědeckých stránek. Podotýkám, že se už nejedná o teorie, ale tvrdá fakta.
VymazatAle já jsem k tomu došla i vlastním bádáním, i bádáním v sobě. A Vy, jako bystrý pozorovatel, to přeci taky musíte vidět všude kolem sebe, na diskusních fórech je to obzvláště zřetelné. Kolikrát za tím "racionálním přemýšlením" z autora ty potlačené a nereflektované emoce přímo tryskají, pro všechny kromě něj zřetelně. Už víte, co myslím?
PS - Jestli ne, projeďte si třeba diskuze amat versus Brom, a našly by se i jiné instruktivní příklady :o
VymazatVíte - co naprosto přijímám, je to, že se rozhodujeme v naprosté většině životních situací intuitivně, emocionálně, pudově... a zpětně si to zkoušíme (před sebou i ostatními) racionalizovat, abychom si dál mohli říkat sapiens. O tom nemám pochyb.
VymazatAle to ostatní, co píšete, už je na mě příliš velká esoterika, které upřímně nerozumím.
Diskusní fóra bych opravdu nebral jako vzorek. Z "živých" - nevirtuálních přátel, ani známých ve vzdálenějším okolí, neznám jediného, kdo by se jich účastnil. (Na druhou stranu jsem z nich zas já asi jediný, kdo nepoužívá Facebook).
Jasně, že na diskusích ty nezpracované emoce cákají víc než rozum. Ale jsme - jako jejich účastníci - naprostá minorita se specifickou zálibou. Úchylové.
A tady v Noře je ještě vybraná společnost docela normálních a inspirativních úchylů.
Na Disqusu je to mnohem horší. S tímto bych pro dnešek popřál dobrou noc všem ;o).
To, čemu upřímně nerozumíme, je většinou to, čemu rozumět NECHCEME (u chytrých lidí typicky). Určitě byste si příslušnou literaturu k tématu (ne esoterickou, ale odbornou) mohl najít a prostudovat. Ale Vaše emoce Vám v tom brání, a rozum se snaží zamaskovat to "rozumnými" důvody.
VymazatVirtuální diskuze jsou jen extrémním důkazem obecného principu. Který se projevuje vždy tím silněji, čím osobnější a subjektivně důležitější jsou pro dotyčného emoce, které vytěsnil. Tzn. v běžném projevu může člověk působit rozumně a neemocionálně, ale když se něco dotkne jeho "bolavého zoubku", leze to pak z něj i ušima, a třeba i pod rouškou "rozumné" debaty a předkládání (subjektivně interpretovaných) fakt.
Mmchd. "rozumně" argumentovaný šovinismus, se kterým se na převážně mužských virtuálních diskuzích často setkáváme, je typickou ukázkou. Je pravěpodobné, že se na diskuzích do noci vykecávají chlapi, co mají nějaký problém místo toho randit se ženskejma, a tak radši snášejí "rozumné" argumenty proto džendrtetám a feminismu. Ne že by nutně neměli občas pravdu, ale už to, jak vášnivě to téma prožívají, je znakem racionalizace nereflektovaných emocí.
Ale to vše je jen konstatování stavu, ne jeho hodnocení. Ono to tak být prostě musí, to racio musí s emocemi "bojovat", dokud nenaleznou nějaký pro obě strany spor výhodný modus vivendi.
a kolik vám je, zdenku ?
Vymazatmb:
VymazatNebuďte zvědavej, budete ještě starší... ;o).
38 a něco.
Před 5 lety jsem napsal slohovku postpuberťákovi (na gymplu, hned po prázdninách) - jako jediný ve třídě dostal jedničku. Na vysvědčení potom uhádal čtyřku... Myslím, že podstatné věci jde říci v pár větách nebo slovech, někdy stačí pohled.
OdpovědětVymazatPohled mého muže mě mnohdy ničil. Po několik let po svatbě u nás někdy bývala italská domácnost, hádali jsme se jak diví, až mému muži někdo poradil, že než se hádat, je lepší mlčky odejít. Tak to poté praktikoval. Když já začala o něčem "diskutovat", podíval se na mě a odešel. Zpočátku jsem z toho bývala mrtvičná. Ale časem jsem se zklidnila a jak jsme společně zestárli, už ani nic neřešíme :-)
VymazatAnna
Anna:
Vymazat:)
Ládiku,
OdpovědětVymazatjá bych klidně byla jen pro ty pohledy.. :)
Jenže v těch hlavičkách napřed musí něco trochu být, a hýbat se to tam - aby ty pohledy a slova nebyly úplně prázdné, duté. A přemýšlíme ve slovech - proto se ve vzdělávacím procesu a vůbec, když je člobrda malý nebo mladý - máme učit věci a jevy poznávat, tudíž o nich je třeba mluvit, v pojmech. A tam bývá kámen úrazu, slova chybí.
Dejte sem někdy nějakou slohovku, klidně o tom topení, když tak, všichni to uvítají. Je tu takový psychoterapeuticko-vzdělávací kroužek třetího věku :)
... druhého až třetího věku ... :-))
VymazatMarie, to byl hezký a plodný nápad, ještě jednou díky Vám, zdeňkovi i ostatním. A pro dnešek dobrou :)
OdpovědětVymazatJo, ani zub už nebolí :) Taky Vám i všem moc děkuju, netušila jsem, co se tu rozvine hezkých myšlenek...
VymazatDobrou :)
Devítileté dítě už taky dovede pohledem uzemnit.
OdpovědětVymazatTo mi povídejte...
Vymazataga16 června, 2015 23:07
OdpovědětVymazatVaše poznámka pregnantně dokazuje Vaši racionalizaci vlastního emotivního vnímání. Moje "diskuze" s Bromem dávno už není diskuzí, ale pouze hádkou vždy vyvolanou odezvou na některou mou faktickou většinou nesouhlasnou poznámku. Vaše urputně jednostranné intepretace mně Zdeňka Broma připomínají.
amat
Ad: Marie
OdpovědětVymazatVyborne!
amate
OdpovědětVymazatJste tak zahlcen vlastním egem a emocemi, že ani nevnímáte, že se z racionalizací vlastního emotivního vnímání nikterak nevyjímám, a na rozdíl od Vás se k němi hrdě hlásím - zejména pod tíhou faktu, že to prostě jinak nejde. Jen tací zabedněnci jako Vy budou neustále tlouci svou nechápavou hlavou o zeď, aby si nemuseli přiznat svou vlastní ubohost.
Tím končím diskuzi s Vámi, mé emoce se jí brání zdviháním žaludku.
Vy snad ani netušíte, jak jste trapná a nechutná. :))
VymazatJenom ohledy k adminovi nory mně brání Vás setřít jako Broma, btw. který vás označil za žumpu.
amat.
JAHA:
OdpovědětVymazatděkuju pěkně za pochvalu, vlastně nevím, co je blog, ani jak se píše... Doufám, že to pochopím z dalších, už pořádných blogů, včetně Vašeho! :)
K zbytečně vyostřené diskusi o pánských emocích (my ženy se za ně nestydíme, proto to asi celé přijde aze o jisté přetvářce mužů...):
OdpovědětVymazatNemám to tu celé ještě pročtené, možná se mýlím, ale s agou souhlasím v tom, že mnoho pánů se za své emoce "stydí" - chlap přece nesmí brečet... Ve skutečnosti jim podléhají mnohem víc, než si myslí (vědomě svým intelektem přiznávají sami sobě a okolí). Nakonec tomu dává za pravdu i to, jak jsou někdy schopni vypěnit kvůli nařčení z citovosti nebo něčeho takového jako emoce... :)
Prosím, neurážejte se zbytečně, já souhlasím s tím, že s námi emoce opravdu se všemi mávají víc než si myslíme a než je nám milé si připustit. Dá se vůbec z chování člověka - i písemného projevu - poznat, co a jak emočně prožívá? Když on si myslí, že to dostatečně kontroluje a nikdo do něj nevidí... ?
I učené knihy říkají něco v tom smyslu, že intelekt je emocemi ovlivněn zcela zásadně a nevědomě... dalo by se o tom dlouho mluvit. Proto agu prosím i já o nějaký textík nebo zamyšlení k emocím a citům, ráda si o tom popovídám.
K diskusi agy, marie a amata a částečně zdenkab. Jednak si myslím, že by bylo dobré kdyby třeba aga napsala blog na toto téma a tam bychom mohli o tomto námětu diskutovat. Mě samotnou by to docela zajímalo.
OdpovědětVymazatA to proto, že jsem si všimla, že muži skutečně, až na výjimky, jsou vůči ženám, pokud jde o tzv. džendrtety a emancipaci, docela útoční. A to i ti se kterými se jinak názorově shodnu téměř ve všem. A upozorňuji, že si o sobě nemyslím, že jsem nějak útočná v tomto případě já. Soudím tak z blogu vlka i bavora.
A k amatovi a Bromovi. Je pravda ago, že amat většinou píše krátce a stručně a hlavně nevytrhává maličkosti a nepodstatnosti z textu, což s oblibou dělá Brom. Takže ačkoliv se s amatem neshodnu nejen na Čunkovi, tak ve velké většině jeho příspěvků nevidím nějaké podrazy, zatímco u Broma téměř neustále. Podle mě je Brom především podrazák. Ale to je skutečně věc názoru.
Ahojky, je fajn když lidi dělají různé věci, třeba i hodně praštěné, ale s upřímnou chutí a hlavně z vlastního, opakuju vlastního přesvědčení, nutkání, chvění, prostě kvůli sobě a své radosti.
OdpovědětVymazatAno. Pokud to nejsou ti, co rádi řežou hlavy svým nepřátelům...
Vymazat(omlouvám se, vím že to myslíte jinak)
ke kořenům...byli jsme pře dvěma lety v místech, odkud pocházeli naši rodiče. Měla jsem mystický zážitek, když mě v noci navštívili prarodiče a praprarodiče a strýcové a nevím kdo ještě, vítali mě a jak je dobře, že jsme se tam vydali a navštívili je. A taky, že měli těžký život, že neměli moc prostoru pro lásku a že mám odpustit mým rodičům, protože oni je nenaučili lásku dávat najevo Ležela jsem bez hnutí, slzy jak hrachy se mi koulely po tvářích a bylo mi až bolestně hezky i divně. Od té doby se tam toužím znovu podívat a hlavně bych si přála koupit ten starý rodný dům mého táty, který jsem viděla jako dítě a který byl po těch letech tak maličký! Nevím ani komu patří, rostla tam stoletá réva, třešně byly malé a neskutečně sladké, jablka jako z dob babičky B. Němcové, malé, červené, a hruštičky jak z pohádky o nosaté princezně. A všude voněla dobromysl. Voda z pramene měla neuvěřitelnou chuť a to večerní ticho a hvězdy na dosah! Zapálili jsme všem svíčky na hrobech, jsou úplně jiné... vlastně bych si přála jednou ležet v netknuté zemi kousek od smrků a borovic...
OdpovědětVymazathttps://www.youtube.com/watch?v=EzmN7ehB8VM
Ahojky, co se týče hlavy tak dva měsíce mě semtam pobolívá, dá se to vydržet ale vůbec nevím čím to může být ,jestli třeba počasím?
OdpovědětVymazatA já vždycky, proč mě má hlavička pobolívá,
Vymazata já vždycky, proč mě má hlava bolí.
Má hlavička kudrnatá, ta mě bolí pro děvčata.
A já vždycky, proč mě má hlava bolí. :)
/ Domašín/
liška
OdpovědětVymazatEmotivní zážitek, nejsilnější emoce - mezilidská láska, a emotivní písnička od Vás...
Nechci zobecňovat, ale podobné zážitky mívají i účastníci akcí, kde se provádí hluboká relaxace, tedy lehká změna vědomí. Může být zprostředkována hudbou, slovem, nebo ve Vašem případě zřejmě prostředím a s ním spojenými asociacemi nebo nějakými jinými, i mimosmyslovými podněty, jste-li hodně citlivá a vnímavá. Pak stačí nechat proudit volný, nerušený tok psychických energií (člověk se "otevře") a může vnímat - opět podvědomě, v polosnu nebo v úplném snu - různé děje, nebo i jen emotivní stavy. Mně se to několikrát stalo, taky v leže, při speciálním relaxačním poslechu hudby a slova, ve skupině. Mnohým tečou slzy, a neví proč.. něco se v podvědomí uvolňuje, odblokuje, dostává to reálnější podobu. Je to očistný zážitek v každém případě... i když jsem nikdy nevěděla, k jaké konkrétní situaci nebo ději nebo osobě se to u mě váže, ale ty pocity byly velmi silné a slzy se nedaly zastavit. Zvláštní. V podvědomí toho máme uloženo asi spousty.
Takže tyto zážitky lze brát jako signál něčeho ve Vás, hluboko.
xerox
OdpovědětVymazatna otevření se též hodí tántrická cvičení , guru jára ví svoje ... :-)
zpověď tantričky :
,, Ano, praktikovala jsem s ním plnou tantru, takže včetně průniku. Jen ve dvou zemích. Bylo to vždy v souladu s mým životem a samozřejmě dobrovolně. Aktuálně to bylo takové, že jsem se cítila jako bohyně – fyzicky jsem sice žádnou extra rozkoš neprožívala (ne klasický orgasmus jaký jsem znala z masturbace nebo se svými partnery), ale byl to pocit, který bych nejlépe vyjádřila jako orgasmus v srdci a hlavě – byla jsem velice energetizovaná, v lásce (v totálním přijetí sebe sama), promítlo se mi to okamžitě do milování s tehdejším partnerem (více citlivosti, intenzivnější prožitky). Z dnešního pohledu mohu již i po těch letech říci, že se mi vždy následně i neobyčejně posunul život... ,,
Tantrovat s průnikem. Kam se hrabe naše staré prostořeké kocour v troubě.
Vymazatxerox
Vymazatza mě se používal hláška stran průniku - zásun do kartáče ... ale nechci nějak narušovat duchovní kontinuitu všech zúčastněných sirkařů ...
ad guru:
Vymazatpovídala moje stará ráno, když už jsem byl vzhůru
že ji včera odháčkoval guru Jára - Jára guru
odvětím jí ( řiť mne pálí ), marně vzývám všechny svatý
drahá - zdá se - když už byl tu, že mě odháčkoval taky ...
xeroxi, xeroxi.... Vy se nezapřete :)
VymazatJestli já jsem přesně todle nečekala...
Že se aspoň před slečnou liškou trochu neovládáte.
xerox
Vymazatna jaře se ovládat nejde ... všechno to nosí sukně a jiné rafinovanosti , po zimě je to vždycky inspirativní ...
slečna liška bude mít určitě pochopení , navíc jsem v tom jako vždy nevinně ... prague mě do toho vtáhl lascivní reakcí ...
už lenin řikal - háčkovat , háčkovat , háčkovat ... až nás budou milióny ...
Já ne, to ta tantrička vyvolala ve staříkovi ozvěny dávného libida
Vymazatmarie a kočka šklíba
OdpovědětVymazatNevím, jestli bych o emocích uměla napsat něco obecněji platného, mám jen velmi zběžný různě posbíraný odborný fundament, a vždy jsem si z informací vybírala jen to, co odpovídalo mým vlastním zkušenostem. To je na emocích to zásadní, jsou vždy ryze subjektivní, není možné je pochytat do škatulek a logicky měřit, vážit a zkoumat. Dá se jen zkoumat, jakým způsobem člověk "tiká", jak dalece je náš HW a SW emocemi podmíněn a ovlivněn. V tomto směru se myslím bádá pilně, zejména však bohužel proto, aby elity mohly těchto poznatků zneužít a lépe emoce jednotlivců i davu ovlivňovat a ovládat.
Co se týče mé vyostřené diskuze s amatem - někdy si lidi nesednou i přes monitor, a amatův projev se mi kulantně řečeno ekluje. Navíc to byl právě amat, který se podpásově a naprosto negentlemansky vyžíval v prozrazování toho, co věděl (obávám se že od jednoho bývalého přispěvatele, kterému jsem se s důvěrou v jeho diskrétnost soukromě přiznala) o mé identitě. Tuto informaci pak používal místo argumentů v diskuzích.To ho u mně deklasovalo definitivně.
Ale uznávám, že nemá cenu to řešit - ani s ním (nemá vůbec schopnost sebereflexe), ani s nikým jiným zde na veřejnosti. Takže tímto definitivně uzavírám toto téma.
ago,
VymazatOK, beru na vědomí.
také :)
VymazatJe mi líto, ale musím se ohradit, Vaše informace ohledně nějakého prozrazení je nepravdivá. Vy sama jste veřejně sdělila svoje feminimum, a že píšete v maskulinu, já to jenom připomněl. Prosím Vás tedy, abyste propříště své zmatenosti nesváděla na mne.
VymazatJeště lepší by bylo, kdybyste svou pozornost ode mne odvrátila a věnovala ji něčemu užitečnějšímu, než produkci drbů.
amat.
poslechněte, krtkové, píšete mimo pořadí a já pak nevím, jestli jsem četla vše :-)
OdpovědětVymazathttps://www.youtube.com/watch?v=a5_QV97eYqM&list=RDbch1_Ep5M1s&index=33
marie
OdpovědětVymazatNedávno jste zmínila dlouhé a krátké sloupky. Které háčkování jste měla na mysli :-)
------------------------------------------------------------------------
liška
Díky praguefrankovi jsem objevila Evu Cassidy. Tak si užívám
https://www.youtube.com/watch?v=crUm-v6o-0s
Anna
Má pravdu, náčelnice liška - polepšeme se, a prosím i později příchozí (mb, xerox, evix, frank) o psaní nových příspěvků raději na konec diskuse, kde je krtci obvykle hledají... jinak je nutné po nich pátrat ve vláknech a stává se z toho disqusní čurbes...
OdpovědětVymazatliška
OdpovědětVymazatKdyž sjedete úplně dolů, je tam:
Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)
tak klikněte na to Komentáře k příspěvku a zobrazí se vám přehled posledních 25 komentářů v časovém řazení - když kliknete na název komentáře, i vás to na něj přesune. Tak o nic nepřijdete :)
Jinak se též vrátím k jitrnicovému řazení, pro jistotu.
Anna
OdpovědětVymazatNormální, jednou- nebo dvakrát nahazované :)
Ale stejně to byla jen ženská taktika, jak odhalit případně příslušníky jiných pohlaví, což se sice nepodařilo, ale aspoň se to vysvětlilo. Každá taktika má procenta neúspěšnosti :)
Háčkujete? Já jen výjimečně, nemám na to moc trpělivost, ale terapie je to skvělá. Radši pletu, ale už taky málo, děti vyrostly a etno-šálu nebo čepici si umí udělat samy.
marie
OdpovědětVymazatJá jsem poprvé a víceméně naposledy háčkovala ve 4. třídě, kde jsem si uháčkovala halenku. Ale když byla móda drhání, tak to jsem svými výtvory obdarovávala kde koho měla jsem úspěch :-)
Hodně jsem šila na dcery, tenkrát se to vyplatilo. Když byly dcery náctileté, tak jsme batikovaly. A když byly malé tak jsem upletla pár svetrů a čepic. V posledních letech z toho nedělám nic.
Zato si piluji mého letitého koníčka vaření. Mám výhodu, že s mužem máme celkem stejné chutě, i když já mám radši trochu ostřejší jídla. Ale to se dá řešit.
Tak dobrou noc
Anna
Marie, moc pěkný blogísek. Nutící k zamyšlení a vyvolávající vzpomínky. Moje dětství nestálo za moc, ale rodičům to za zlé už nemám (to asi v patnácti, kdy jsem byla k nim hnusná - z dnešního pohledu). Dnes vím, že v té době dělali co mohli a vychovávali, jak uměli. Vždycky si na ně vzpomenu, když mě zklamávají mé děti. Zjistila jsem, že není dobré dětem měřit svými zkušenostmi a přesvědčeními. Příklad a výsledek jsou víc než slova. A tak se snažím být trpělivá a doufám, že časem si na ty moje "pravdy" přijdou sami. Dobře to vystihla liška "prarodiče měli těžký život a málo prostoru pro lásku" - taky si myslím, že to tak bylo.
OdpovědětVymazatMarie, jak píšete "mnohým tečou slzy a neví proč" - také jsem to zažila. Před lety jsem byla v těžké životní situaci a kamarádka mi domluvila sezení u léčitelky Reiki. Tehdy mi tekly slzy, které nešly zastavit. Skutečně se mi na pár dní ulevilo a získala jsem trochu sil, abych se mohla vyhrabat a přežít to.
K těm emocím a rozumu jsem někde kdysi četla (není to citace, nemám čas googlovat):
Mysli jen potud, abys mohl cítit a ovládej své emoce, abys nepřestal myslet.
Emoce jsou nepředvídatelné a nejsou stálé.
Co se ti líbí dnes, nemusí platit zítra - to jsou pocity.
Líbit se - je věc pocitová, tam jde rozum stranou.
Přemýšlení - je věc intelektu, tam by měly jít stranou pocity i emoce.
Je na každém, co si vybere a co zvládne. Mějte se všichni hezky. Alice
xerox
OdpovědětVymazatprej abych se ovládal a některé z dam se klidně hrdě hlásí k tomu , že už háčkovali ve 4-té třídě ... jak se zdá , kam se za vámi všemi hrabu ... :-)
xerox
OdpovědětVymazatV mém dětství se používal termín háčkování pro jinou činnost. :-) Stejně jako třeba pindík. Možná, že i ve Vašem okolí se užívala označení kačenka a pindík. Řekl byste dnes, že máte pindíka? :-)
Anna
Alice
OdpovědětVymazat"Mysli jen potud, abys mohl cítit a ovládej své emoce, abys nepřestal myslet."
To se mi moc líbí.
U nás to bylo s dětmi střídavé oblačno, v pubertě bouřlivo. Naštěstí když končila svoji pubertu starší dcera, která se v ní silně vymezovala proti mně, začala s pubertou mladší dcera, která pro změnu v tu dobu nesnášela tátu. Takže vždy jeden z nás vše mohl řešit v klidu. Vzpomínám si, jak jsem šíleně naštvala starší dceru, když na mě v pubertě ječela, že mě nenávidí, a já ji celkem klidně sdělila, že to je v pubertě normální. Tak jsem si pak vyslechla, že nejsem normální...
Teď už obě překročily třicítku a máme výborné vztahy. Ale někdy s mužem prohodíme, jakou jsme měli kliku, že holky nebraly drogy. Podle mě při výchově je třeba někdy mít štěstí.
Anna
Ano.
OdpovědětVymazatamat
Pro Annu - ano, to je taková zkrášlující mašle, která přesně svazuje ta následující tvrzení :-)
OdpovědětVymazatJinak, teď jsem poslouchala v Interpelacích výkvět ODS a nejvíc mne upoutala Němcová. Že si udělali z Babiše metlu na Sobotku, to se dalo čekat... Zapřemýšlela jsem, jestli by se jí ten citát nedal poslat, jenže ona postrádá základní ingredienci - schopnost myslet (nemá čím). Ta je tak neuvěřitelně hloupá ....že by to byla marnost nad marnost.
Alice
Ahojky, jak zvládáte emoce při hraní her? Prostě když hrajete nějakou hru a dlouho se vám nedaří splnit misi nebo úkol a dvacetkrát vás zabijí,prožívate to nějak?
OdpovědětVymazatAlice,
OdpovědětVymazatdíky za hezké psaní. Je zajímavé, že se nám všem spouštějí především vzpomínky na vztahy, nás a rodičů a teď i našich dětí atd. To je ta opravdu důležitá věc…
Abych nebyla jen za idealistu, musím dodat, že asi každý během mládí a dospívání, ale i později, prochází obdobími, která ho různě uspokojují a kdy se i vztahy můžou docela radikálně měnit. I já taková údobí měla. Např. v době, kdy maminka čekala a pak porodila bráchu, jsem se zřejmě cítila příliš odstrčená (bylo mi pět), neměla jsem dost podnětů, čím se sama zabavit, do školky jsem nechodila (a tudíž jsem se doslova bála dětí a dlouho s tím pak ve škole bojovala, vypěstovala jsem si i dost ošklivé mindráky, že jsem divná…).
Nebo zase později, když jsem přišla do jiného prostředí, jsem si začala uvědomovat, jak mi chybí domácí intelektuálštější zázemí – noví kamarádi měli mnohem větší rozhled třeba i v hudbě, v kultuře, atd., co já na malém městě a s mými rodiči prostě nezískala. Ale nikdy jsem to těm mým neměla za zlé, naopak, oni dělali, co nejvíc mohli. Nakonec tyhle věci člověk, když se trochu vynasnaží, docela snadno dožene sám.
S těmi vztahy v rodině – máte s liškou obě pravdu, že moc lásky se neprojevovalo, myslím že dřív to platilo dost často. Nepamatuju se, že by mě naši objali, nebo tak něco, láska se projevovala péčí, starostlivostí, obětavostí a tak. Ale k širšímu příbuzenstvu, to vidím až s odstupem, byla chladnost větší, s některými se rodiče vůbec nestýkali, nevím proč. Opravdu bylo hodně práce, starání, oproti dnešku, nebyl čas jezdit po návštěvách. Tak to mí rodiče asi viděli. Zato oboje prarodiče, to bylo něco jiného, ti by člověka umačkali a rozmazlili, kdyby s nimi trávil víc času. A babička z máminy strany, ta pro mě je po celý život „talismanem radosti a harmonie“, tu člověk nikdy neviděl smutnou a dokázala každého nabít energií. Nevím, jak to dělala, život vůbec lehký neměli.
Kdybych měla svůj život shrnout, co vidím jako opravdu důležité pro dobré vztahy, tak bych řekla upřímnost. Je-li otevřenost, přímost (zalhat jen v opravdu nejkrajnějších případech – kdy by to druhému hodně ublížilo), je i důvěra a vše se nakonec zdárně vyřeší, nebo aspoň k nějakému vyváženému stavu, v dané době. To se mi moc osvědčilo i u dcer. Snad to tak můžu říct, protože – jak mi nedávno přiznala ta starší – prý mě dává ostatním matkám za vzor. Tak si užívám hrdý pocit :). Potěší to.
Mějte se taky moc pěkně.
PS. Jen by to asi chtělo dodat, že upřímnost v jednání s dospívajícími a pak i dospělými dětmi (i vlastními) není nic jednoduchého, často dojde ke střetům na ostří nože. Ale výhodou je, že se vše bezprostředně a bezodkladně vyříká, občas i vykřičí... A po bouřce je hezky. Všichni nakonec přijmou nějaký konsens, a pochopí, že občas je třeba ustoupit.
OdpovědětVymazatNěmcovou jsem jen zaslechla, a honem šupajdila pryč. Nedá se poslouchat.
OdpovědětVymazatPátrám po zprávách, Chládek prý podal 40 žalob. Samé rozkrádačky na MŠMT...
Velký Debatér
OdpovědětVymazatJá hry vždycky velmi prožívám, i když jsem přímo hráčem nebo divákem. Dokonce jsem před lety přestala úplně hrát Dostihy a sázky, protože když se mi v několika hrách opakovaně nedařilo, nadávala jsem mému muži, který mi vybral, co mohl. Přitom jinak nikomu nenadávám. Holt při hrách emoce mnou cloumají :-)
Anna
marie
OdpovědětVymazat"..Kdybych měla svůj život shrnout, co vidím jako opravdu důležité pro dobré vztahy, tak bych řekla upřímnost.."
píšete, jako by se ve Vašem okolí nikdy nevyskytl deprivant. Na ty tedy upřímnost rozhodně neplatí, naopak, s gustem ji zneužijí a obrátí proti Vám. Když se někdo takový vyskytne v rodině nebo na pracovišti, je na někdy celoživotní průšvih zaděláno.
Jediná výhoda je, že Vás to zbaví té sice půvabné, ale přeci jen určitým způsobem nezralé, naivity, a donutí Vás to přemýšlet o světě a životě v trochu komplexnějších souvislostech.
aga
OdpovědětVymazatMáte pravdu, mám zřejmě při psaní sem tendenci zjednodušovat, vidět - a podávat - vše už s nějakým nadhledem, k němuž byla ovšem cesta tvrdě vyšlapaná.
S deprivantem, a možná se dá říci i s několika - je jich všude dost, jsem měla tu čest. Za vítězství jistého druhu považuju i to, že mě to nezlomilo a nezměnilo, v přístupech ke světu. Víc bych to asi nerozebírala.
Jen si člověk v jistou dobu uvědomí, že už nemá tolik sil vše snášet a že takhle dožít až do konce svých dnů nechce. A najde sílu s tím něco dělat. Kdybych se necítila pevná v kramflecích z dosavadního způsobu života, a neměla velkou oporu v dětech, pravděpodobně bych to nedokázala.
marie
OdpovědětVymazatPři setkání s deprivantem (se zlem obecně) je sice důležité nenechat si vzít své hodnoty, ale zároveň přehodnotit jejich uplatňování a někdy i definici.
Trochu to souvisí s diskusí o přijímání uprchlíků. Nesmíme se nechat připravit o soucit, ale zároveň si musíme uvědomit, že nekritickým přijímáním běženců jim ani sobě neprospějeme.
aga
OdpovědětVymazatTo víte, že jsem přehodnocovala. Učila se bojovat, bránit i útočit, když nebylo zbytí. S takovým člověkem musí mnohdy ohledy stranou, jako by šlo o život. A nejen mně...
Na celou věc s běženci je asi všeobecně přijímaný názor - tak, jak píšete, a jak naštěstí mluví i mnoho politiků, viz PL aj. Nekritické přijímání neprospěje ani nám, ani jim, leda tak nějaké třetí straně v konečných důsledcích. Ve Švédsku prý už je spousta případů znásilňování žen, ta kriminalita a epidemie atd. by byly hrozné. A oni nijak šťastní v cizím prostředí nebudou, jen si vybijí vztek a utrpení.
OdpovědětVymazatškoda, že tu není Maximus, mám pro něj zprávičku :-)
OdpovědětVymazathttp://www.ac24.cz/zpravy-ze-sveta/6167-rusove-vraci-uder-a-volaji-po-vysetrovani-toho-jak-to-bylo-s-americkym-pristanim-na-mesici
marie
OdpovědětVymazatAsi jsme zažily s tím blízkým deprivantem podobnou zkušenost ...
marie 19:00
OdpovědětVymazatTa třetí strana, až je i nás využije, nás bez soucitu zlikviduje na jednu hromadu...
aga
OdpovědětVymazatJo, deprivanti se prý rádi lepí na určité typy lidí, jednoduše řečeno na dobré blbce - to se to pak ovládá ... tak asi tak :)
To druhé je též jasné, co by s hromadami hmoty dělali... Lidi začínají být vyděšení. Já taky. Jedu městem a koukám, kam bych se asi tak schovala, kdyby teď něco bouchlo - a pokud by ještě byl čas někam běžet. Za chvíli budeme docela otrlí ke strachu z války, ke strachu z běženců... což je možná taky výsledek taktiky, skoro určitě. Zvláštní je, že obavy si připouštějí asi jen někteří. Mládí vesele dovádí, jako by se vůbec nechumelilo, nic nechtějí slyšet, bezstarostná telátka.
ve 20:03 je marie, nevím, jak se mi to takhle podařilo pojmenovat...
OdpovědětVymazatMně se mně se všecko zdá, že nový nick Polárka, co se objevil na diskusu, je naše stará dobrá Silvie. Někdo by ji měl nasměrovat i k nám, do pauty.
OdpovědětVymazataga
OdpovědětVymazatTak jsem Polárce dala sem odkaz u Dolejše.
Anna
Díky, Anno. Snad je to opravdu Silvie.
OdpovědětVymazataga
OdpovědětVymazatZdenkovib nevadí, i kdyby to nebyla Silvie a přišla. Docela hezky se nám tu rozrůstá babinec :-)
Anna
aga
OdpovědětVymazatPolárka mi odpověděla: Díky, ráda :-) Zatím dobrou noc :-)
na mé: Zdravím i za agu, nechcete někdy poklábosit
Tak nevím, jestli je to Silvie.
Anna
Anna:
OdpovědětVymazatMně babince nikdy nevadily...
Tužka napíše ....k Polárce,.....Silvie měla poměrně dobré konexe na Itálii,...vím proč,....to si nechám pro sebe,....tak bych napsala, že by se o té Itálii
OdpovědětVymazata emigrantech zmínila,..... a nebo o nich nepíše jsou to třeba její mimikry,....pak mi nesedí,....že píše o Nizozemském Rotterdamu a anglických dívkách,....že by ani jedna nebyla jiné národnosti,.....ale dost možná, že je to část statistiky od úředníků z Anglie,....
Ovšem,....Norové jsou z emigrantu značně roztrpčení,....roztrpčeni je slabé slovo,....Jezdím za kamarádkou až za polární kruh, pevně věří, že tam se asi hromadně neusadí,....dlouhá zima, tma, vítr,....dvacet pod nulou je celkem normálka....mimo pobřeží sněhu i tři metry,..... tam to není pro sralbotky,.....ovšem,....finančně to je dobré,.....platy s koeficientem povýšení,....podle místa a podmínek,....daně s koeficientem snížení rovněž.
Opuštěné usedlosti, které propadly státu, vám stát pronajme na jak dlouho chcete, zcela zadarmo,.....jen ji musíte zpět odevzdat ve stejném stavu, jako při převzetí.
Tužka.
zdenekb
OdpovědětVymazatTo je fajn, že Vám babince nevadí. Tady je to, jestli dobře počítám, téměř vyrovnané. Na Aktuálně bývala převaha mužů mezi diskutujícími. Vypadá to, že většina diskutujících žen v pra-Aktuálně je tady. Což je bezva :-)
Anna
tužka
OdpovědětVymazatS tím Rotterdamem to byl podle mne od začátku omyl, zřejmě si v tu chvíli pisatelka neuvědomila, že je Rotterdam v Holandsku a promítla s ho do Británie.
Anna:
OdpovědětVymazatNapřed jsem vyrostl v těžkém matriarchátu, a to v rodině ženských lékařů a porodních bab, a na gymplu mi osud nadělil pět spolužáků a pětadvacet spolužaček.
To mě asi definitivně a doživotně zformovalo... :o))).
zdenekb
OdpovědětVymazatAno, takový poměr, vlastně nepoměr zformuje :-) Já to měla opačně - většinou jsem v práci byla mezi téměř samými muži a přes deset let jsem seděla v kanclu jen s chlapama, což mě taky definitivně a doživotně zformovalo :-)
zdenekb
OdpovědětVymazatOmlouvám se, zapomněla jsem se pod příspěvek podepsat.
Anna
Tužka napíše pro Zdenekb,......tak u mne je to,...dá se napsat,...přesně naopak,.....vybavuje se mi z dětství sezení v kovárně mého nevlastního dědečka,....tam byli téměř stále nějací muži,....a dědeček je nijak nebrzdil,.....takže,....staří koňáci a rajťáci,...to byla extra mluva,.....a přitom běžně sprostá slova nepoužívám,....netvrdím, že nikdy,.....gympl byl půl na půl,......a mat-fyz,....tak tam jsme byly dvě holky a osmnáct kluků......pekla jsem jim na koleji palačinky,...zadělávala na bramboráky do umyvadýlka, než se ta kila brambor oloupala a nastrouhala,...to pohltilo času,..........a oni mi na oplátku dělali rysy,....jóó, pauzák, tuš,.....vědí vůbec dnešní studenti, co to je,....
OdpovědětVymazatTužka.